Czech - Chapter 14 - Ibrahim

Alif. Lám. Rá. (Tato jest) Kniha, kterou seslali jsme ti, abys vyváděl lidi z temnot na světlo, z dovolení Pána jejich a vedl je ke stezce Mocného, Chvályhodného

Boha, jemuž přináleží vše, což na nebi jest a na zemi: a běda nevěřícím, pro trest přísný

Těm, jimž milejší jest život pozemský nad život budoucí a kteří odvracejí lid od stezky boží a přáli by si zkřiviti ji: tito zajisté v dalekém jsou bludu

A neposlali jsme proroka, vyjma v jazyku lidu jeho, aby jasně mohl vysvětlovati jim své poselství: a Bůh zavádí, koho chce a vede, koho chce, neboť on mocný jest a moudrý

Kdysi poslali jsme Mojžíše se znameními svými, řkouce: „Vyváděj lid svůj z temnot na světlo a připomínej jim dny Boha:“ V tomť zajisté znamení jsou pro každého, jenž trpělivě vyčkává a jest vděčný

Tehdy pak řekl Mojžíš k lidu svému: „Pomněte milosti boží nad vámi, když zachránil vás z rukou lidu Faraonova, který utiskoval vás nejhoršími útrapami: a zabíjeli syny vaše a živili dcery vaše: v tom zajisté byla pro vás zkouška od Pána vašeho velká

A když vyvolati dal Pán váš: „Budete-li vděčni, jistotně rozmnožím milosrdenství své vám: však nebudete-li věřiti, zajisté trest můj jest přísný.“

A řekl Mojžíš: „Kdybyste nevěřili i vy, i kdož na zemi jest vesměs, vězte, že Bůh jest nade vše bohatý a chvályhodný.“

Zdaž nedošla vás zvěst o těch, kdož byli před vámi: lidu Noemova, o kmeni 'Ád a Tsemúd a těch, kdož byli po nich, jichž děje pouze Bůh zná. Přišli k nim proroci jejich s jasnými důkazy, však oni pokládali ruce své na ústa svá, řkouce: „Nevěříme v to, s čím posláni jste byli a zajisté jsme v pochybnosti ohledně toho, k čemu zvete nás, nemalé.“

Řekli proroci jejich: „Zdaž pochybnosti jest o Bohu, Stvořiteli nebes i země, jenž zve vás, aby odpustil vám viny vaše a poshověl vám až do lhůty předurčené?“ Řekli: „Vždyť vy jste pouze lidé jako my: chcete odvrátiti nás od toho, co uctívali, otcové naši. Předveďte nám dříve důkaz moci zjevné.“

Řekli jim proroci jejich: „Ano, jsme pouze lidé jako vy, avšak Bůh popřává milosti své, komu chce ze služebníků svých a není dovoleno nám, abychom předvedli vám důkaz moci, vyjma s dovolením božím: a na Boha nechť spoléhají věřící

A proč neměli bychom spoléhati na Boha, když již vedl nás ve stezkách našich: a dojista s trpělivostí sneseme útrapy vámi nám způsobené: a na Boha nechť spoléhají ti, kdož naň spoléhají.“

A řekli ti, kdož neuvěřili, k prorokům svým: „Dojista vypudíme vás ze země své, anebo musíte vrátiti se k náboženství našemu.“ Tehdy vnukl jim Pán jejich: „My zajisté zahladíme nepravostné

a dojista učiníme vás obyvateli země po nich: tak naložíme s těmi, kdož bojí se soudné stolice mé a slibů mých.“

I žádali Boha o pomoc a zhynul veškerý tvrdohlavec odbojný

Peklo jest v zádi jeho a napájen jest hnisem tekutým

doušek po doušku: a nebude takřka s to spolknouti jej: a hroziti mu bude smrt se všech stran, však nebude moci zemříti: a v zádi jeho čekati naň bude trest přísný

Podobny jsou skutky těch, kdož neuvěřili v Pána svého, popeli zasaženému silným vanem vichru v den bouřný: nebudou míti moci nad výsledky práce své: toť zajisté zbloudění jest daleké

Zdaž nevidíš, že Bůh stvořil nebe i zemi v pravdě? Kdyby chtěl, mohl by dát zajíti vám a vzbuditi stvoření nové

a nebylo by to Bohu těžké

A předstoupí před Boha lidstvo veškeré i řeknou slabí k těm, kdož mocí pyšnili se: „V pravdě byli jsme následovníky vašimi: zdaž tedy pomůžete nám od trestu božího nějak!“ Řeknou: „Kdyby Bůh byl nás vedl (cestou pravou), byli bychom (dobře) vedli vás: nyní jedno jest nám naříkáme-li si, anebo trpělivě snášíme: neníť útočiště nám.“

A řekne Satan poté, když dán bude rozsudek: „Zajisté Bůh slíbil vám slib pravdivý, já též dal jsem vám slib, ale nedodržel jsem jej: a neměl jsem nijaké moci nad vámi, leda že volal jsem vás a vy odpověděli jste na volání mé: pročež neviňte mne, nýbrž viňte sebe samy. Nemohu přispěti vám, aniž vy můžete mně přispěti: odepřel jsem věřiti ve vaše spolčování mne (s Bohem) v dřívějšku: a zajisté nepravostným přichystán jest trest bolestný.“

A uvedeni budou ti, kdož uvěřili a konali dobré skutky, v zahrady, pod nimiž řeky tekou: v nich přebývati budou věčně z dovolení Pána svého a přivítací pozdrav jich tam bude: „Pokoj!“

Zdaž nevidíš, jak činí Bůh podobenství slova dobrého ke stromu dobrému, jehož kořeny pevné jsou a větve jeho k nebi zdvihají se

dává plody své v každé době z dovolení Pána svého: a činí Bůh podobenství lidem, aby přemýšleli

A slovo špatné podobno jest stromu špatnému, sráženému s vrchu země, nemajícímu pevného stání

Utvrzuje Bůh ty, kdož uvěřili, slovem stálým v životě pozemském i budoucím a zavádí Bůh nepravostné v blud: a činí Bůh, cožkoliv chce

Zdaž nevidíš těch, kdož zaměnili milost boží nevírou a uvrhli lid svůj v obydlí zatracení —

v peklo, kdež sžíháni budou? A špatné to bude obydlí

A učinili Bohu rovných, aby zavedli lidi od stezky jeho. Rci: „Užívejte si jen, však zajisté cíl cesty vaší bude oheň (pekelný).“

Rci služebníkům mým, kteří uvěřili, aby zachovávali modlitbu a rozdávali stědře z toho, čímž obdařili jsme je, potajmu i veřejně, dříve než přijde na ně den, kdy nebude ani výkupu, ani (přímluvy) přátel

Bůh to jest, jenž stvořil nebe i zemi a seslal vodu s nebe, a vzrůstati dal jí plodům za potravu vám, onť podrobil vám loď, aby běžela po moři z rozkazu jeho a podrobil řeky vám

A podmanil vám slunce a měsíc v obíhání jejich a podmanil vám noc a den

a dal vám vše, oč žádali jste jej: a kdybyste spočísti chtěli milosti Boha, nespočetli byste jich! Zajisté člověk nespravedlivý jest a věrolomný

(Pomni), když řekl ABRAHAM: „Pane můj, učiň tuto krajinu bezpečnou a oddal mne a syny mé od uctívání model

Pane můj, ony již zavedly mnoho lidí v blud: a kdožkoli následovati mne bude, tenť bude jedním z mých a kdožkoli neposlušen mne bude — tyť zajisté velký jsi v odpouštění, slitovný

Pane náš, ubytoval jsem část potomstva svého v údolí bez polností u domu tvého posvátného — Pane náš — aby zachovávali modlitbu: i učiň, aby srdce lidí láskou naklonila se jim a výživou popřej jim plodů, aby byli vděčni

Pane náš, ty zajisté víš, co skrýváme a veřejně přiznáváme : a není skryto Bohu pranic na zemi i na nebi

Chvála Bohu, jenž podaroval mne v stáří mém Ismaelem a Isákem: zajisté Pán můj dobře slyší volání

Pane můj, učiň, abych věrně zachovával modlitbu a rovněž i potomstvo mé — Pane můj — a vyslyš volání mé: Pane náš, odpusť mně i rodičům mým i věřícím v den súčtování.“

A nijak nedomnívej se, že Bůh jest lhostejným k tomu co činí nepravostní: on pouze poshovuje jim do dne, kdy vytřeštěni budou zrakové

spěšíce s hlavou vzhůru obrácenou, nebudou moci odvrátiti zraku svého a srdce jich prázdna budou

I varuj lid přede dnem, kdy přijde jim trest a kdy říkati budou nepravostní: „Pane náš, poshov nám do lhůty nedaleké

odpovíme na volání tvé a následovati budeme proroky!“ — „Což nepřisahali jste, před tím, že nebudete zahlazeni

A bydlili jste dokonce v místech, kdys obydlených těmi, kdož prohřesili se na sobě samých: a jasně vysvětleno vám bylo, jak naložili jsme s nimi, a podobenství činili jsme vám

Úklady své strojili, však Bůh zmůže úklady jejich, i kdyby úklady jejich byly s to, aby hnuly horstvem

A nijak nedomnívej se, že Bůh nedodrží slibu svého, učiněného prorokům svým: Bůh zajisté mocný jest, pán pomsty

a spatříš provinilé v den onen seřazené k sobě v okovech

oděv jich smolný a tváře jejich ohněm pokryté

aby odměnil Bůh každou duši dle zásluh jejích: Bůh zajisté rychlý jest v účtování

Toto jest ohlášení lidem, aby varováni jím byli, a aby věděli, že On jest zajisté Bůh Jediný a aby přemítali o tom lidé přemýšliví