Czech - Chapter 15 - Al-Hijr

Alif. Lám. Rá. Tato znamení jsou Knihy a Čtení zjevného

Častokráte přáti si budou nevěřící, aby byli z odevzdaných do vůle Boží

Nech je, ať hodují a užívají a klamati dávají se nadějí: však zvědí

Nezahladili jsme nikdy města, aniž by dáno bylo mu písmo povědomé

Nelze nikterému národu uspíšiti lhůtu svou, aniž zpozditi ji

A říkají: „Ty, jemuž sesláno bylo Napomenutí, zajisté zlým duchem jsi posedlý

zdaž nebyl bys přišel k nám provázen anděly, kdybys byl pravdomluvný?“

Nesesíláme andělů svých, leda s právem a tehdy nebylo by již poshověno nevěřícím

Zajistéť seslali jsme Napomenutí a jistě chrániti je budeme

A již před tebou poslali jsme vyslance k sektám předešlých

a nepřisel ani jeden prorok k nim, aniž by se mu nebyli vysmívali

a na stejnou dráhu uvedeme srdce provinilců

Neuvěří v ně, jakž minulá zvyklost byla předešlých

i kdybychom otevřeli nad nimi bránu v nebesích a oni vzestupovali směrem k ní

stále by říkali ještě: „Opojeni jsou zrakové naši, ba v pravdě lid jsme očarovaný!“

Ustanovili jsme na nebi znamení zvířetníku a zkrášlili jsme je pro (vzhled) pohlížejících

a ochránili je před každým Satanem kamenovaným

vyjma toho, jenž naslouchá pokradmu a v zápětí stižen jest šlehem plamene viditelným

A rozprostřeli jsme zemi a rozházeli po ní temena hor a vzrůsti jsme dali na ní všem věcem dle zvážení

a zaopatřili jsme na ní výživu vám, jakož i těm, kterých nevyživujete

Není věci, jíž zásoby nebyly by v naší moci: a poskytneme je shůry jen v množství stanoveném

A vyslali jsme větry zúrodňující a seslali jsme s nebe vodu, jíž napájíme vás: a vy nejste pány nádrží jejich

Zajisté my jsme to, kteříž obživujeme a umrtvujeme a my (všeho) jsme dědici

Zajisté znali jsme ony, kdož předešli vás a známe ty, kteří po vás přijdou

V pravdě Pán tvůj shromáždí je všechny, neboť moudrý jest a vševědoucí

Stvořili jsme pak člověka z hlíny, z bláta hrnčířského

před ním pak stvořili jsme Džinny z ohně sžírajícího

(Pomni), když řekl Pán tvůj k andělům: „Jáť zajisté tvořím člověka z hlíny, z bláta hrnčířského

a až vytvořím podobu jeho a vdechnu do ní ducha svého, padnete na tváře své, uctívajíce ho.“

I padli na tváře své andělé všichni, vesměs

vyjma Iblíse jenž, odepřel připojiti se k uctívajícím

Řekl (Bůh): „Ó Iblísi, proč nepřipojuješ se k uctívajícím?“

Řekl: „Nepadnu na tvář svou před člověkem, jejž stvořil's z hlíny, z bláta hrnčířského.“

Řekl Bůh: „Vyjdiž odsud — zajistéť kamenován jsi

A dojista prokletí bude nad tebou až do dne soudného.“

Řekl: „Pane můj, poshov mi do dne vzkříšení jejich.“

Řekl (Bůh): „Budiž jedním z těch, jimž poshověno jest

až do dne lhůty stanovené.“

Řekl: „Pane můj, za to, že's zlákal mne, zajisté krášlit budu lidem (pobyt) na zemi a všechny zlákám je

vyjma služebníků tvojich upřímných.“

Řekl (Bůh): „Tato cesta, podle mne, jest správná

neboť nad služebníky mými zajisté nebudeš míti moci, vyjma těch, kdož následovati budou tě, byvše zlákáni.“

V pravdě, peklo zaslíbeným jest místem těchto všechněch

V ně sedmero vede bran a u každé brány bude z nich oddíl určitý

Však bohabojní dlíti budou uprostřed zahrad rajských a pramenů

„Vstupte do nich v pokoji a bezpečí!“

tam nepostihne jich nikdy únava, aniž kdy ztad vypuzeni budou

Oznam služebníkům mým, že velký jsem v odpouštění, slitovný

a že trest můj trest jest bolestný

a vypravuj jim o hostech Abrahamových

když vešli k němu a řekli: „Pokoj (s tebou)“ a řekl: „Zajisté ulekli jsme se vás.“

Řekli: „Nelekej se, neboť přinášíme ti zvěst, že obdařen budeš synem moudrým.“

Řekl: „Zdaž zvěstovati budete mi tuto novinu, když stáří dostihlo mne? Co v pravdě máte mi oznámiti?“

Řekli jsme ti novinu pravdivou: tudíž nebuď z těch, kdož ztrácejí naději.“

Řekl: „Kdož ztrácí naději v milosrdenství boží, vyjma zbloudilých?“

Řekl dále: „Jaké jest poslání vaše, ó poslové?“

Řekli: „Zajisté posláni jsme k lidu provinilému

vyjma rodu Lotova, kterýž zachráníme veškerý

kromě ženy jeho, jíž přisoudili jsme aby byla jednou z liknavých.“

A když k rodu Lotovu přišli vyslanci

řekl (Lot): „Zajisté lidé jste mi neznámí.“

Řekli: „Ovšem, přišli jsme k tobě za účelem, o němž (lid tvůj) pochybuje

přinesli jsme ti pravdu a pravdu mluvíme

vyjdi tudíž s rodinou svou za temna (této) noci a následuj je vzadu: nechť pak neobrací se z vás nikdo, nýbrž kráčejte, kamž nakázáno jest vám.“

Dali jsme mu pak tento rozkaz neboť do posledního měl býti vyhlazen lid onen z rána

I přihnal se lid města, rozradován zprávou —

Řekl (Lot): „Toto jsou hosté mí, pročež nezneuctívejte mne

a bojte se Boha a potupou nepokrývejte mne.“

Řekli: „Zdaž nezapověděli jsme ti, abys (poskytoval útulku) komukoliv?“

Řekl: „Zde jsou dcery mé, chcete-li se (smilstva) dopouštěti.“

Při životě tvém, lid zajisté bloudil v opojení svém

a bouře zachvátila je při slunce východu

a obrátili jsme město vrchem do spodu a dštili jsme na ně kamení z hlíny vypálené

zajistéť v tomto všem znamení jest pro bedlivě badající

A města ona leží na cestě tam dosud zůstalé

zajistéť v tomto (všem) znamení jest pro věřící

Byli pak obyvatelé hvozdu též nepravostnými

a pomstou svojí zasáhli jsme je a obě města jsou dojista příkladem zjevným

A obyvatelé HEDŽRU lháři nazývali vyslance

a předvedli jsme jim znamení naše, však odvrátili se od nich

Ve skalách hor tesali si obydlí, aby byli v bezpečí

však bouře zachvátila je za jitra časného

a nic neprospěly jim jejich námahy

Zajisté stvořili jsme nebe i země a vše, což mezi nimi jest, jedině v pravdě: hodina (soudu) pak přijde nezvratně. Promíjej tudíž promíjením krásným

neboť Pán tvůj zajisté jest Stvořitelem, jest vševědoucím

Již dali jsme ti sedm veršů ke stálému opakování a Korán velebný

Nespočívej dlouhým pohledem na požitcích, jichž popřáli jsme několika párům z nich: nermuť se nijak pro ně, nýbrž skloň křídla svá nad věřícími

A rci: „Jáť v pravdě jsem varovatelem zjevným.“

Seslali jsme (trest) na ty, kdož rozdělují

kdož dělí Korán na části

Při Pánu tvém! Jistotně budeme dotazovati se jich všechněch

ohledně toho, co činili

Ohlašuj tudíž, což nakázáno ti bylo a straň se mnohobožců

my pak zajisté dostačíme ti oproti posměváčkům

kteří staví si vedle Boha boha jiného: však zvědí

Dobře pak víme, že svírá se ti hruď (bolem) nad tím, co říkají

pročež vyvyšuj Pána svého ve chvále jeho a druž se k těm, kdož padají na tvář svou

a uctívej Pána svého, dokud nepřijde ti to, co jest jistotné