Czech - Chapter 19 - Maryam

Káf. Há. Já. `Ain. Sád

Toto jest zmínka o milosrdenství Pána tvého nad služebníkem jeho Zachariášem

když volal k Pánu svému voláním skrytým

a řekl: „Pane můj, zajisté ochably kosti mé a zastkvěla se hlava má šedinami, ale nikdy nebyl jsem ve své modlitbě k tobě, Pane můj, oslyšán

jáť obávám se o ty, kdož přijdou po mně; má žena pak neplodna jest, pročež dej mi od sebe následníka

jenž dědicem byl by mým a dědicem Jakuba: a učiň jej, Pane můj, zalíbeníhodným.“

„Zachariáši, oznamujeme ti narození mládce, jehož jméno bude Jahjá: neučinili jsme mu před ním jmenovce.“

Řekl: „Pane můj, jakž narodí se mi syn, když žena má neplodna jest a já sám dospěl jsem zesláblosti stáří?“

Řekl: „Takto pravil Pán tvůj: snadné jest mi to, neboť stvořil jsem tě před tím, když nebyl's ničím.“

Řekl: „Pane můj, učiň mi znamení.“ Řekl: „Znamením tobě bude, že nebudeš mluviti s lidmi po tři noci, (ač) v plném zdraví.“

I vyšel ze svatyně k lidu svému a činil jim posuňky, aby chválili Boha z jitra i z večera

„Ó Jahjá, vezmi Knihu s pevným předsevzetím,“ (řekli jsme) a dali jsme mu soudnost již v dětství

jakož i slitovnost od nás a bezúhonnost: a bohabojným byl

a bez provinění vůči rodičům svým a nebyl zpupnýn a neposlušným

Pokoj budiž s ním v den, kdy narodil se i v den, kdy zemřel a v den, kdy vzkříšen bude

A zmiň se v Knize o MARII. když vzdálila se od rodiny své k místu východnímu

a vzala na se závoj (aby skryla se jím) před nimi: a poslali jsme k ní ducha svého, jenž vzal na se podobu před ní muže urostlého

Řekl: „Jáť pouze jsem poslem Pána tvého, abych obdařil tě synem svatým.“

Řekla: „Jak budu míti syna, když nedotkl se mne muž a nejsem nepočestnou?“

Řekl: „Takto pravil Pán tvůj: snadné jest mi to a učiníme jej znamením lidstvu a milosrdenstvím od nás; věc jest to rozhodnutá.“

I obtěžkala jím a vzdálila se k místu dalekému

a přišly na ni bolesti u pně datlovníku. Řekla: „Kéž byla bych zemřela před touto chvílí a kéž byla bych zapomenuta, nadobro zapomenuta!“

A zavolal na ni (hlas) zpod ní: „Nermuť se, neb Pán tvůj učinil pod tebou ručej

a zatřes k sobě pněm datlovníku i spadnou na tebe datle čerstvé, uzrálé

i jez a pij a buď veselé mysli, a spatříš-li z lidí někoho, rci: Učinila jsem slib Milosrdnému postiti se; a nebudu mluviti dnes s nikým z lidí.“

I přišla pak s děckem k lidu svému, nesouc je. Řekli: „Marie, učinila's věru, věc podivnou

Sestro Áronova, otec tvůj nebyl mužem špatným, aniž matka tvá byla nepočestná.“

I ukázala na děcko. Řekli: „Jak budeme mluviti s někým, jenž v kolébce jest děckem?“

Řekl (Ježíš): „Jáť služebník jsem Boha: on dal mi Knihu a učinil mne prorokem

a učinil mne požehnaným kdekoliv byl bych: a poručil mi modlitbu a dávání poviné almužny, pokavaď budu mezi živými

A (dal mi), abych úctu měl vůči matce své: aniž učinil mne zpupným zbídačelcem

A (dal mi), aby pokoj byl nade mnou v den narození mého i v den smrti mé a v den, kdy vzkříšen budu mezi živými.“

Totoť jest Ježíš, syn Mariin: totoť jest pravdivé podání ohledně toho, v čem mají pochybnosti

Nepřísluší Bohu, aby učinil sobě syna: chválen budiž! Když rozhodne o věci, řekne pouze: „Staň se!“ a stane se

Bůh zajisté jest Pánem mým a Pánem vaším: pročež uctívejte jej, totoť jest stezka přímá

A rozcházejí se strany mezi sebou v názoru: a běda těm, kdož neuvěřili, při spatření dne velkého

Ohlašuj jim a ukazuj jim den, kdy přijdou před nás: však nepravostní dnes jsou v bloudění zjevném

A varuj je přede dnem nářku, kdy rozhodnuto bude o věci, mezitím co oni jsou v lhostejnosti a nevěří

Zajisté my zdědíme zemi a vše, což na ní jest, a oni k nám se navrátí

A zmiň se v Knize o Abrahamovi, neboť on byl mužem pravdomluvým a prorokem

Když řekl otci svému: „Otče můj, proč uctíváš to, co neslyší a nevidí, aniž prospěšno ti může býti v čem

Otče můj, nyní přišlo mi vědění, které nepřišlo tobě: i následuj mne a povedu tě cestou rovnou

Otče můj, neuctívej Satana, neboť Satan byl Milosrdného neposlušen

Otče můj, zajisté obávám se, aby nedotkl se tě trest od Milosrdného a abys nebyl Satanovi přítelem.“

Řekl (otec): „Ty tedy zříkáš se božstev mých, Abrahame? Nezanecháš-li toho, dojista kamenovati tě budu! A teď odejdi ode mne na dlouho!“

Řekl: „Pokoj budiž s tebou: budu prositi za odpustění pro tebe Pána svého, neboť on jest ke mně laskavým

a vzdaluji se vás a toho, co uctíváte vedle Boha a uctívati budu Pána svého: možná, že nebudu v modlitbě své k Pánu svému oslyšán.“

A když vzdálil se od nich a od toho, co uctívali vedle Pána svého, obdařili jsme jej Isákem a Jakubem: a oba učinili jsme proroky

A poskytli jsme jim darů z milosrdenství svého a dali jsme jim pověst pravdy vznešenou

A zmiň se v Knize o Mojžíšovi, neboť on upřímným byl a byl poslem i prorokem

A volali jsme naň se strany hory Sinai pravé a způsobili jsme, aby přiblížil se k rozmluvě tajné

A obdařili jsme jej z milosrdenství svého bratrem jeho Áronem, též prorokem

A zmiň se v Knize o Ismaelovi, neboť on byl věrným ve slibech svých a byl poslem i prorokem

A nabádal lid svůj k modlitbě a dávání povinné almužny a byl u Pána svého oblíben

A zmiň se v Knize o Idrísovi, neboť on byl spravedlivým a prorokem

A Pozdvihli jsme jej na místo vysoké

Tito jsou, kterým požehnal Bůh z proroků z potomstva Adamova a z těch, které spasili jsme s Noemem: a z potomstva Abrahama a Israele a z těch, které vedli jsme (cestou pravou) a vyvolili jsme si. Když předčítána jim byla znamení Milosrdného, padli k zemi obráceni tvářemi svými úctou a plačíce

Však po nich následovali potomci, kteří stranou odhodili modlitbu a následovali jen náruživosti své: a tito potkají jen blud

vyjma těch, kteří kajícně obrátí se a uvěří a konati budou dobré skutky: tito vstoupí do zahrady (ráje) a nebudou utištěni v nejmenším

do zahrad Edenu, jež slíbil Milosrdný služebníkům svým z věcí skrytých: a zajisté slib jeho naplní se

V nich nebudou slyšeti ničemností, pouze „Pokoj s vámi!“ a v nich výživu budou dostávati z jitra i za večera

Taková bude zahrada, jejímiž dědici učiníme ty ze služebníků našich, kteří byli bohabojní

A nesestupujeme s nebe, vyjma z rozkazu Pána tvého, jemuť přináleží, což před námi jest i za námi a cožkoliv mezi tím jest: a Pán tvůj jistě není zapomětlivým

Onť Pánem jest nebes i země a všeho, což mezi nimi jest: pročež uctívej jej a buď vytrvalým v uctívání jej: zdaž znáš koho, jenž byl by s ním soujmenným

A dí člověk: „Zdaž poté, až zemru, vyveden budu z hrobu živým?“

Zdaž nepomní člověk, že stvořili jsme jej před tím, když nebyl ničím

Při Pánu tvém přisahám, že dojista shromáždíme je i zlé duchy: pak předvedeme je kol pekla na kolenou

Pak oddělíme od každé skupiny ty, kdož nejurputnějšími byli proti Milosrdnému v odboji

a pak my nejlépe budeme věděti o těch, kdo nejvíce zaslouží si v něm sžíhání

A není nikoho, jenž nevešel by do něho: to u Pána tvého jest určením rozhodnutým

Poté pak spasíme ty, kdož bohabojnými byli a ponecháme nepravostné v něm klečící

A když předčítána jsou jim znamení naše jasná, říkají ti, kdož neuvěřili, k těm, kdož uvěřili: „Která z obou stran jest lepší postavením a která jest lepší společností?“

Však kolik zahladili jsme před nimi pokolení, jež lepší byla jich bohatstvím a nádherou

Rci: „Těch, kdož v bludu nalézají se, nechť prodlouží Milosrdný délku žití, až spatří to, co přislíbeno jim bylo — ať již trest v tomto životě, anebo hodinu (soudu): a tehdy seznají, kdo v horším jest postavení aneb slabším v posile

však Bůh rozmnoží ty, kdož (dobře) jsou vedeni, (dobrým) vedením. a dobré skutky, jež trvají jsou lepší u Pána tvého odměnou a lepší náhradou.“

Zdaž viděl's onoho, jenž neuvěřil ve znamení naše a řekl: „Dojista dány budou mi statky i děti.“

Což dospěl znalosti věcí skrytých, aneb učinil s Milosrdným smlouvu

Jistě, že ne: a zapíšeme si, co říká a prodloužíme mu trestu jeho délku

A my zdědíme to, o čem mluví, a přijde k nám samojediný

A přibrali si vedle Boha božstva, aby byla jim oporou

Však ne: božstva ta zaprou uctívání jich a budou jim protivníky

Zdaž neviděl's, že poslali jsme zlé duchy, aby dráždili je ke hříchu

Nesnaž se uspíšiti (lhůtu) jejich, neb my sami spočteme (jich dní) počet

V den, kdy shromáždíme bohabojné u Milosrdného s poctou

a poženeme provinilce k peklu jak k napajedlu

tehdy neprospěje jim přímluva, leda těm, kdož byli učinili s Milosrdným smlouvu

Říkají: „Učinil sobě Milosrdný syna.“

Tím vyřkli jste věc úžasnou

Málem nebesa by rozpoltila se z toho a roztrhla se země a hory zbortily se v kusech

z toho, že připisují Milosrdnému syna

když není třeba Milosrdnému, aby učinil si syna

neboť vše, což na nebi jest i na zemi Milosrdnému jen co služebník se blíží

zaznamenal si je všechny a spočetl (přesným) počtem

a každý z nich přijde k němu v den zmrtvýchvstání, jeden za druhým

Těm, kdož uvěřili a konali dobré skutky, popřeje Milosrdný lásky

Zajisté pak učinili jsme jej snadným, v tvé vlastní řeči, abys radostnou zvěst věstil jím bohabojným a abys varoval jím lidi hašteřivé

A kolik zahubili jsme před nimi pokolení! Zdaž pozorovat z nich můžeš koho, aneb slyšet je zašeptnouti