Back to Languages
Czech - Chapter 27 - An-Naml
Translation by A. R. Nykl — Permalink
Verse 1 — Surah An-Naml 27:1
Tá. Sín. Tato jsou znamení Koránu a Knihy zjevné
Verse 2 — Surah An-Naml 27:2
(dobré) vedení a radostná zvěst věřícím
Verse 3 — Surah An-Naml 27:3
kteří zachovávají modlitbu a dávají (povinnou) almužnu a pevně věří v život budoucí
Verse 4 — Surah An-Naml 27:4
Zajisté pak těm, kdož nevěří v život budoucí, zkrášlili jsme skutky jejich, takže (bez vodítka) bloudí
Verse 5 — Surah An-Naml 27:5
Těmto schystán jest trest nejhorší a tito největší utrpí v životě budoucím ztrátu
Verse 6 — Surah An-Naml 27:6
Zajisté pak obdržel's Korán od Moudrého, Vševědoucího
Verse 7 — Surah An-Naml 27:7
(Pomni), když řekl Mojžíš rodině své: „Zajistéť shlédl jsem oheň; půjdu a přinesu vám o něm zprávu a přinesu vám louč planoucí, abyste se možná od ní ohřáli.“
Verse 8 — Surah An-Naml 27:8
A když přišel k ohni, bylo naň zavoláno: Požehnán jest ten, jenž v ohni jest a jenž kol něho jest: a chvála budiž Bohu, Pánu veškerenstva
Verse 9 — Surah An-Naml 27:9
Ó Mojžíši, to jsem já Bůh, Mocný, Moudrý
Verse 10 — Surah An-Naml 27:10
Vrhni hůl svou na zem!“ A když Mojžíš viděl, že hýbala se, jako by byla hadem, obrátil se zády úprkem a nevracel se. „Neboj se, Mojžíši, není čeho báti se u mne poslům mým
Verse 11 — Surah An-Naml 27:11
vyjma těm, již spáchali nepravost, ale pak zaměnili zlo dobrem — jáť pak velký jsem v odpouštění, slitovný
Verse 12 — Surah An-Naml 27:12
Vlož ruku svou za ňadra svá a vytáhneš ji bílou, aniž by byla stižena nemocí. Toto bude jedním z devíti znamení pro Faraona a lid jeho, neboť v pravdě lid jest to pohoršlivý.“
Verse 13 — Surah An-Naml 27:13
A když předvedena byla jim znamení naše jasně před zraky jejich, řekli: „Totoť jest kouzelnictví zjevné.“
Verse 14 — Surah An-Naml 27:14
A odmítali je ač v duších svých seznali pravdivost jich, z nepravosti a pýchy. A hle, jaký byl konec pohoršlivců
Verse 15 — Surah An-Naml 27:15
A (pomni, jak) když dali jsme Davidovi a Šalamounovi vědění, řekli: „Chvála budiž tomu, jenž vyznamenal nás nad mnohé ze služebníků svých věřících!“
Verse 16 — Surah An-Naml 27:16
A dědil Šalamoun po Davidovi a řekl: „Ó lidé, byli jsme naučeni výřečnosti ptactva, a byli jsme obdařeni (podílem) ze všech věcí: totoť zajisté jest milost zjevná.“
Verse 17 — Surah An-Naml 27:17
I shromážděna byla kol Šalamouna vojska jeho, sestávající z Džinnů a lidí, jakož i ptactva a kráčela v oddílech
Verse 18 — Surah An-Naml 27:18
až došla do údolí MRAVENCŮ: i řekl jeden mravenec: „Ó mravenci, vstupte do obydlí svých, aby nezdeptal vás dojista Šalamoun s vojsky svými, aniž by toho tušili.“
Verse 19 — Surah An-Naml 27:19
A usmál se vesele Šalamoun nad řečí jeho a řekl: „Pane můj, ponukni mne, abych byl vděčným za dobrodiní tvé, kterým's požehnal mi a otci mému, a abych konal dobré skutky, v nichž měl bys zalíbení, a uveď mne z milosrdenství svého mezi služebníky svoje spravedlivé.“
Verse 20 — Surah An-Naml 27:20
A přehlížel ptactvo a řekl: „Jak to přijde, že nevidím dudka? Což jest nepřítomen
Verse 21 — Surah An-Naml 27:21
Dojista ztrestám jej trestem přísným, aneb dojista zabiji jej, leda že by předvedl mi zmocnění zjevné.“
Verse 22 — Surah An-Naml 27:22
Však neomeškal se (dudek) na dlouho a přišel, řka: „Zvěděl jsem, co tys dosud nezvěděl: a přinesl jsem ti ze Saby novinu jistou
Verse 23 — Surah An-Naml 27:23
V pravdě nalezl jsem tam ženu vládnoucí jim, obdařenou podílem ze všech věcí, majitelku trůnu velkého
Verse 24 — Surah An-Naml 27:24
Shledal jsem, že ona i lid její klaní se slunci místo Bohu: neb Satan zkrášlil jim skutky jejich, a odvrátil je od stezky (pravé), takže nejsou (správně) vedeni
Verse 25 — Surah An-Naml 27:25
takže neklaní se Bohu, jenž na světlo přivádí tajnosti nebes i země a ví, co skrýváte i co veřejně přiznáváte
Verse 26 — Surah An-Naml 27:26
Bůh, není Boha kromě něho, jenž pánem jest trůnu velkého.“
Verse 27 — Surah An-Naml 27:27
Řekl (Šalamoun): „Uvidíme, mluvil-lis pravdu, anebo byl's jedním z prolhaných
Verse 28 — Surah An-Naml 27:28
Jdi s tímto listem mým a hoď jim jej dolů: pak odvrať se od nich a vyčkej, co odvětí.“
Verse 29 — Surah An-Naml 27:29
Řekla (královna k předním lidu svého): „Pánové, byl mi hozen list vzácný
Verse 30 — Surah An-Naml 27:30
Jestiť od Šalamouna a zní: ‚Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného
Verse 31 — Surah An-Naml 27:31
Nezdvihejte se proti mně, však přijďte ke mně, odevzdáni plně do vůle boží.‘“
Verse 32 — Surah An-Naml 27:32
Řekla (dále): „Pánové, poraďte mi v mé věci: nerozhodnu ničeho ve věci, bez vašeho dosvědčení.“
Verse 33 — Surah An-Naml 27:33
Řekli: „Myť zajisté jsme obdařeni silou a udatenstvím mocným: však rozhodnutí věci jest na tobě, i viz sama, jak rozkážeš.“
Verse 34 — Surah An-Naml 27:34
Řekla: „Zajisté králové, když vstupují do města, ztropí spoušť v něm a činí nejmocnější lidu jeho nejbídnějšími: takto jednají
Verse 35 — Surah An-Naml 27:35
Pročež pošlu k těmto lidem dary a uvidím, s čím navrátí se poslové.“
Verse 36 — Surah An-Naml 27:36
A když přišel (posel) k Šalamounovi, řekl tento: „Vy tedy chcete rozhojniti mne ve jmění, když co Bůh dal mi lepší jest toho, co dal vám? Nicméně vy v darech svých shledáváte velkou radost
Verse 37 — Surah An-Naml 27:37
Vrať se ke svým: myť pak dojista přijdeme na ně s vojsky, jimž nebudou moci postavit se na odpor a dojista vypudíme je ze země jejich zbědnělé a ponížené.“
Verse 38 — Surah An-Naml 27:38
Řekl pak: „Pánové, který z vás přinese mi trůn její, dříve než lid její přijde ke mně, odevzdán do vůle boží?“
Verse 39 — Surah An-Naml 27:39
Řekl 'Ifrít, jeden z Džinnů: „Já přinesu ti jej dříve, než zdvihneš se s místa svého: jáť jistě k tomu jsem dosti silný a spolehlivý.“
Verse 40 — Surah An-Naml 27:40
Řekl ten, jenž měl znalost Knihy: „Já přinesu ti jej dříve, než v mrknutí setkají a rozevřou se víčka tvá.“ A když (Šalamoun) viděl trůn postavený před sebou, řekl: „Totoť jest z milosti Pána mého, aby vyzkoušel mne, jsem-li vděčný, aneb vzdorný: a kdo jest vděčný, jest jím ve prospěch vlastní duše. a kdo jest vzdorný — však Pán můj (dost) bohatý jest a štědrý!“
Verse 41 — Surah An-Naml 27:41
Řekl (dále): „Učiň jí nepoznatelným trůn její: uvidíme, je-li na stezce (pravé), aneb jest z těch, kteří nejsou vedeni stezkou (pravou).“
Verse 42 — Surah An-Naml 27:42
A když přišla (královna k němu) bylo jí řečeno: „Jest toto trůn tvůj?“ Řekla: „Vypadá jako on.“ Nám tedy dáno bylo vědění dříve, než jí a my patřili jsme k těm, kdož do vůle boží jsou odevzdáni
Verse 43 — Surah An-Naml 27:43
Však odvrátilo ji od pravé cesty to, co uctívala na místě Boha, neboť byla z lidu nevěřícího
Verse 44 — Surah An-Naml 27:44
Bylo jí řečeno: „Vejdi do paláce“ — a když viděla jej, domnívala se, že jest to jezero, i vykasala oděv na nohou svých. Řekl Šalamoun: „Jest to pouze palác vyložený křišťálem.“ Řekla: „Pane můj, křivdila jsem své vlastní duši: nyní pak jako Šalamoun, odevzdávám se do vůle Boha, Pána veškerenstva.“
Verse 45 — Surah An-Naml 27:45
A (kdysi) poslali jsme ke kmeni Tsemúd bratra jejich Sáliha, (aby hlásal): „Uctívejte Boha“ — a tu rozdělili se na dva tábory navzájem si odporující
Verse 46 — Surah An-Naml 27:46
Řekl Sálih: „Lide můj, proč uspěšujete na sebe (příchod) zlého, raději než dobrého? Proč neprosíte za odpuštění Boha, abyste možná došli slitování?“
Verse 47 — Surah An-Naml 27:47
Řekli: „Ptakověštbou zkoumali jsme tebe, jakož i stoupence tvoje.“ Řekl: „Věštba osudu vašeho jest pouze u Boha: ano, vy jste lid, jenž má býti na zkoušku postaven.“
Verse 48 — Surah An-Naml 27:48
A bylo ve městě devět lidí, již pohoršení páchali v zemi a nejednali spravedlivě
Verse 49 — Surah An-Naml 27:49
Řekli: „Přisáhněte si navzájem při Bohu, že dojista přepadneme v noci jej a rodinu jeho a dojista pak řekneme mstiteli jeho: ‚Nebyli jsme svědky záhuby rodiny jeho a zajisté, že pravdu mluvíme.‘“
Verse 50 — Surah An-Naml 27:50
A kuli lest, však i my kuli jsme lest, aniž by toho byli tušili
Verse 51 — Surah An-Naml 27:51
a hle, jaký byl konec jejich, myť zahubili jsme je, jakož i lid jejich veškeren
Verse 52 — Surah An-Naml 27:52
A domy jejich nyní zpustošeni jsou za to, že nespravedlivě jednali: zajisté, že v tomto znamení jest pro lid rozumný
Verse 53 — Surah An-Naml 27:53
A zachránili jsme ty, kdož byli uvěřili a báli se Boha
Verse 54 — Surah An-Naml 27:54
A (poslali jsme) Lota tehdy, když řekl lidu svému: „Zdaž páchati budete smilstvo sami k tomu přihlížejíce
Verse 55 — Surah An-Naml 27:55
A vcházeti k mužům z vášně, raději než k ženám? Ano, sbor jste nevědomců!“
Verse 56 — Surah An-Naml 27:56
Však odpovědi lidu jeho bylo jedině, že řekli: „Vyžeňte rod Lotův z města svého, neb zajisté jsou to lidé příliš mravopočestní.“
Verse 57 — Surah An-Naml 27:57
I zachránili jsme jej a rodinu jeho, vyjma ženy jeho, jíž předurčili jsme, aby byla z omeškalých
Verse 58 — Surah An-Naml 27:58
A dštili jsme na ně deštěm: a zlý byl to déšť pro (marně) varované
Verse 59 — Surah An-Naml 27:59
Rci: „Chvála Bohu a pokoj služebníkům jeho, jež vyvolil si! Jest lepší Bůh, aneb to, co s ním spolčují
Verse 60 — Surah An-Naml 27:60
Ten, jenž stvořil nebe i zemi a sesílá vám s nebe vodu — a jí dali jsme vzrůsti zahradám smavé krásy: vám pak není dáno, abyste vzrůsti dali stromům jejich! Jest tedy bůh nějaký s Bohem? A přece (tito) lidé dávají mu rovné
Verse 61 — Surah An-Naml 27:61
Ten, jenž učinil zemi pevnou, a učinil ve středu jejím řeky, a na vrchu jejím temena hor: a učinil mezi oběma moři přehradu: jest tedy bůh nějaký s Bohem? A přece většina jich není si toho vědoma
Verse 62 — Surah An-Naml 27:62
Ten, jenž vyslyší stísněného, když volá k němu, a odnímá protivenství a učiní vás nástupci na zemi: jest tedy bůh nějaký s Bohem? Jak málo o tom přemítáte
Verse 63 — Surah An-Naml 27:63
Ten, jenž vede vás v temnotách souše a moře, a jenž posílá větry jako posly milosti své: jest tedy Bůh nějaký s Bohem? Bůh daleko povýšen jest nad to, co oni spolčují s ním
Verse 64 — Surah An-Naml 27:64
Ten, jenž dává počátek stvoření a pak dává mu navrátiti se: a jenž živí vás z (oblasti) nebe i země: jest tedy bůh nějaký s Bohem?“ Rci: „Předveďte důkaz svůj, jste-li pravdomluvnými!“
Verse 65 — Surah An-Naml 27:65
Rci: „Nikdo z těch, kdož na nebi jsou i na zemi, nezná věcí skrytých, vyjma Boha: a lidé nemají tušení, kdy vzkříšeni budou.“
Verse 66 — Surah An-Naml 27:66
Ač mají jakés vědění o životě budoucím, přece jsou v pochybnostech o něm, přece vůči němu slepi jsou
Verse 67 — Surah An-Naml 27:67
A říkají ti, kdož neuvěřili: „Zdaž až budeme my i otcové naši v prach obráceni, budeme (z hrobu) vyvedeni
Verse 68 — Surah An-Naml 27:68
To již slíbeno bylo nám i otcům našim dříve: však toto jsou jen, báchorky (pokolení) předešlých.“
Verse 69 — Surah An-Naml 27:69
Rci: „Cestujte zemí a vizte, jaký byl konec provinilců!“
Verse 70 — Surah An-Naml 27:70
Však nermuť se nad nimi a nebuď stísněn ohledně lstí, jež kují
Verse 71 — Surah An-Naml 27:71
A říkají: „Kdy naplní se tento slib, jste-li pravdomluvnými?“
Verse 72 — Surah An-Naml 27:72
Rci: „Dost možná, že za zády vašimi jest (již) část z toho, co chcete uspíšiti.“
Verse 73 — Surah An-Naml 27:73
A zajisté Pán tvůj jest pln milosti vůči lidem, však většina jich není vděčna
Verse 74 — Surah An-Naml 27:74
A zajisté Pán tvůj ví, co v prsou svých skrývají i co veřejně doznávají
Verse 75 — Surah An-Naml 27:75
A není tajemství na zemi a na zemi, jež nebylo by v Knize zjevné
Verse 76 — Surah An-Naml 27:76
Zajisté pak tento Korán vykládá synům Israele většinu z toho, v čem míněním se rozcházejí
Verse 77 — Surah An-Naml 27:77
a zajisté jest vedením a milosrdenstvím pro věřící
Verse 78 — Surah An-Naml 27:78
Zajisté Pán tvůj rozsoudí mezi nimi moudrostí svou: a on mocný jest a vševědoucí
Verse 79 — Surah An-Naml 27:79
I spoléhej na Boha, neboť tys v právu zjevném
Verse 80 — Surah An-Naml 27:80
Nedokážeš, aby slyšeli mrtví, aniž aby slyšeli hluší volání, když obracejí se zády
Verse 81 — Surah An-Naml 27:81
aniž dokážeš, abys vyvedl na cestu pravou slepé z bloudění jejich: ale dokážeš jen, aby slyšeli tě ti, kdož věří ve znamení naše, odevzdáni jsouce do vůle boží
Verse 82 — Surah An-Naml 27:82
A když rozsudek bude blízek svému vykonání, dáme vystoupiti na ně zvířeti ze země, jež promluví na ně (takto): „Tito jsou lidé, kteří ve znamení naše nevěřili.“
Verse 83 — Surah An-Naml 27:83
A (jednoho) dne shromáždíme od každého národa skupinu těch, kteří vylhanými nazývali znamení naše: a půjdou v oddílech
Verse 84 — Surah An-Naml 27:84
až přijdou před Boha: i řekne: „Zdaž vylhanými nazývali jste znamení má, ač, nedovedli jste obsáhnouti jich věděním svým — aneb co vlastně činili jste?“
Verse 85 — Surah An-Naml 27:85
I vykonán bude na nich rozsudek za nepravost jejich, aniž hlesnou
Verse 86 — Surah An-Naml 27:86
Což neviděli, že učinili jsme noc pro to, aby odpočívali v ní a den, k vidění? Zajisté v tomto jest znamení pro lid věřící
Verse 87 — Surah An-Naml 27:87
A v den, kdy zatroubeno bude na roh a hrůzou zachví se, cožkoliv na nebi jest a na zemi, vyjma toho, co Bůh zachce: a všichni přijdou k němu v ponížení
Verse 88 — Surah An-Naml 27:88
a uvidíš hory, jež za nehybné měl's, any jdou kupředu chodem mračen: to dílo bude Boha, jenž (dokonale) upravuje všechny věci: onť zajisté dobře zpraven jest o tom, co činíte
Verse 89 — Surah An-Naml 27:89
A kdokoliv přijde s dobrými skutky, odměněn bude nad jich zásluhu: a před hrůzou dne onoho budou bezpečni
Verse 90 — Surah An-Naml 27:90
Však kdožkoliv přijde se skutky zlými, vrženi budou tvářemi svými v oheň. Zdaž odměněni budete jinak, než dle toho, co činili jste
Verse 91 — Surah An-Naml 27:91
Nařízeno mi bylo jen, abych uctíval Pána této země, jenž posvětil ji a jemuž přináležejí všechny věci: a nařízeno bylo mi, abych byl jedním z odevzdaných do vůle boží
Verse 92 — Surah An-Naml 27:92
a abych předříkával Korán. A kdokoli uveden bude na (pravou) cestu, bude uveden tam ke svému vlastnímu prospěchu a těm, kdož bloudí. rci: „Jáť jsem jen jedním z varovatelů.“
Verse 93 — Surah An-Naml 27:93
A rci: „Chvála Bohu! Ukáže vám znamení svá a pak seznáte je! A Pán tvůj není lhostejným k tomu, co konáte.“