Czech - Chapter 74 - Al-Muddaththir

Ó (PLÁŠTĚM) POKRYTÝ

Vstaň a varuj

A Pána svého vyvyšuj

A oděv svůj očišťuj

A pohoršení se vzdaluj

A nebuď štědrým (proto), abys (jmění své) rozmnožil

A na Pána svého trpělivě čekej

A když zatroubeno bude v troubu

ten den pak bude den přetěžký

pro nevěřící (jistě) ne lehký

Nech mne s tím, jejž stvořil jsem, samotna

jemuž byl dal jsem statky rozsáhlé

a děti, jako svědky (mu)

vše na hladko mu uhladil

Pak ještě víc si žádá ode mne

Nikoliv! Zajisté vůči znamením našim byl odbojným

i uvalím naň vzestup přetěžký

Zajistéť vymýšlel a pořádal —

nechť zabit jest - jak pořádal

Znovu, nechť zabit jest - jak pořádal

Pak (kolem sebe) pohlížel

obočí vraštil, mračil se

zády se obrátil, s pýchou vzdmul

a řekl: „Toť kouzelnictví jest jen strojené

řeč jest to pouze člověka.“

Připékat v žáru pekla budu ho

Kdo poví ti, co žár pekla jest

Neponechává ničeho, aniž ušetří

pokožku lidem spaluje

nad ním devatenácte (strážců) jest

jedině anděly učinili jsme strážci ohně: a počet jich učinili jsme jen pokušením pro ty, kdož neuvěřili, aby ujištěni byli ti, jimž dána byla Kniha, a aby rozmnoženi byli ti, kteří uvěřili, a ve víře své; a aby nebyli v pochybnostech ti, jimž dána byla Kniha, jakož i ti, kteří uvěřili; a aby říkali ti, v jichž srdcích jest choroba a nevěřící: „Co chce Bůh říci tímto podobenstvím?“ Takovýmto způsobem zavádí Bůh v blud, koho chce, a vede (správně) koho chce; nikdo neví (počet) vojsk Pána tvého, mimo něho: totoť pak jest pouze napomenutí lidstvu

Nikoliv! při měsíci

a noci, když odchází

a jitru. když jasní se

(přisám, že peklo) zajisté jest jednou z (věcí) nejvážnějších

pro každého z vás, jenž chce vpřed jít, neb opozditi se

Každá duše svých vlastních činů jest zárukou

jenže ti, kdož na pravici budou

v zahradách (ráje) navzájem budou se dotazovati

ohledně provinilců

(řkouce jim:) „Co dovedlo vás z pekla žár?“

Řeknou: „Nebyli jsme z těch, kdož se modlili

aniž jíst jsme nuzným dávali

hádky jsme vedli s těmi, kdož se hádali

vylhaným den poslední jsme nazývali

až když přišla nám (nyní) jistota.“

Neprospěje jim pak přímluvčích přímluva —

proč od připomínky vzdalovali se

jak by byli osli splašení

přede lvem (tryskem) pádící

Naopak, jedenkaždý z nich chce, aby mu dány byly listy (knih) zvlášť určené

Nikoliv, ale oni nebojí se života budoucího

Nikoliv! Korán zajisté jest připomínkou

a kdožkoli chce, nechť si ho připomíná

Však nebudou připomínati si (ho) leda ti, jež Bůh bude chtíti: jemu přístojí, by báli se jej; jemu přístojí odpouštění