Czech - Chapter 28 - Al-Qasas

Ta. Sin. Mim

Tato jsou znameni knihy zjevne

Predrikavati budeme tobe cast deju Mojzise a Arona dle pravdy, pro (pouceni) lidu vericiho

Zajiste pak Farao povysil se v zemi a rozstepil lid jeji v ruzne strany, zeslabuje jednu cast jich tim, ze zabijel syny jejich a zivil dcery jejich, nebot on byl jednim z kazisvetu

I chteli jsme milosti zahrnouti ty, jiz zeslabovani byli v zemi, abychom ucinili je vudci (narodu) a dedici zeme

A abychom upevnili je v zemi a ukazali Faraonovi a Hamanovi, jakoz i vojskum jejich to, ceho se od nich obavali

I vnukli jsme matce Mojzisove: „Koj ho a kdybys bala se on, vrhni jej na more a neboj se, aniz rmut se: myt zajiste vratime jej tobe a ucinime jej jednim z poslu svych.“

A sebrala jej rodina Faraonova, aby byl jim nepritelem a pricinou smutku: nebot Farao a Haman a vojska jejich byli hrisniky

A rekla zena Faraonova: „Radosti srdce mne i tobe bude: nezabijejte jej, neb snad prospesnym nam bude aneb za syna si jej vziti muzeme.“ Neb oni netusili

A prazdnotou zchvaceno bylo srdce matky Mojzisovy a malem by jej byla prozradila, kdybychom nebyli opasali srdce jeji stalosti, aby byla jednou z vericich

I rekla sestre jeho: „Jdi za nim“: i pozorovala jej z dali, aniz by toho byli tusili

A predem jiz zapovedeli jsme mu (cizi) kojne, (dokud neprisla sestra jeho) i rekla: „Zdaz ukazi vam dum jiste rodiny, jez odchova jej pro vas a zachazet s nim bude uprimne?“

Tak navratili jsme jej matce jeho, aby radovalo se srdce jeji, a aby nermoutila se, a aby vedela, ze slib Boha jest pravdivy. Vsak vetsina lidi neni si toho vedoma

A kdyz dosahl (muzne) sily sve a dospel, dali jsme mu soudnost a vedeni: neb takovymto zpusobem odmenujeme ty, kdoz dobre cini

I vesel jednou do mesta v cas, kdy toho nepozorovali obyvatele jeho a nalezl tam dve muzu potykajicich se: jeden byl z jeho strany a druhy byl z jeho nepratel. A prosil jej o pomoc ten, jenz byl z jeho strany, proti onomu, jenz byl z nepratel jeho: i uderil jej pesti Mojzis a byl s nim konec. Tehdy pak rekl (Mojzis): „Toto jest dilo Satana, nebot on jest nepritelem a svudcem zjemnim.“

Rekl (dale): „Pane muj, ukrivdil jsem sam sobe: procez odpust mi.“ A odpustil mu Buh, nebot on velky jest v odpousteni, stitovny

Rekl (Mojzis): „Pane muj, za to, zes mi byl milostiv, nikdy nebudu jiz pomocnikem provinilych.“

Zrana pak sel mestem pln strachu, pohlizeje opatrne kolem, a hle, onen muz, jenz byl prosil jej o pomoc den pred tim, (opetne) volal nan. I rekl mu Mojzis: „Tys v pravde rozkolnikem zjevnym.“

A kdyz chtel pak nasilne zapuditi onoho, jenz byl obema nepritelem, rekl: „Zda zabiti chces mne, jako zabil's cloveka vcera: tyt zajiste chces byti jen nasilnikem v teto zemi a nechces byti jednim z polepsovatelu.“

Tu pribehl muz ze vzdaleneho konce mesta v kvapu, rka: „Mojzisi, zajiste predaci mesta rokuji o tom, jak zabili by te: procez prchni z mesta, neb uprimne ti radim.“

I prchl z mesta pln strachu, pohlizeje opatrne kol sebe, rka: „Pane muj, zachran mne pred lidem nepravostnym.“

A kdyz ubiral se smerem k Madianu, rekl: „Snad Pan muj povede mne cestou rovnou.“

A kdyz dosel ke studnici Madianu, nasel u ni sbor lidi napajejicich stada a nalezl vedle nich dve zen, udrzujicich stada sva opodal; i rekl: „Co mate v umyslu?“ Rekly: „Nelze nam napajeti, dokud neodzenou odsud pastevci: otec nas pak jest vudce mocny.“

I prisla k nemu jedna z zen, jdouc nesmele, a rekla: „Otec muj zve te, aby odmenil te mzdou za to, zes napojil stada nase.“ A kdyz Mojzis prisel k nemu a vylozil mu PRIBEHY sve, rekl (tento): „Neboj se, neb zachranil's se pred lidem nepravostnym.“

Rekla jedna z dcer: „Otce, najmi ho, nebot neni lepsiho, jejz bys najmouti mohl, nez muz silny, spolehlivy.“

Rekl (otec): „Jat chci dat tobe za manzelku jednu z techto dvou dcer mych, das-li se mi v najem po dobu osmi let: a dovrsis-li deset, bude to tvoje dobra vule. Neb nechci ti nijak uloziti nesnaz: a shledas, bude-li Buh chtiti, ze jsem jednim ze spravedlivych.“

Rekl (Mojzis): „(Ujednano) tak budiz mezi mnou a tebou: dovrsim-li kteroukoli z onech dvou lhut, nebude pozadavku vuci mne; a Buh jest toho, co jsme rekli, rucitelem.“

A kdyz dovrsil Mojzis lhutu svou, a byl na ceste s rodinou svoji, spatril na uboci hory ohen. I rekl rodine sve: „Poseckejte zde, neb spatril jsem ohen: mozna, ze budu moci prinesti vam o nem zpravu, aneb louc z ohne, abyste se mozna ohrali.“

A kdyz prisel k ohni, bylo zavolano nan s brehu udoli praveho, na plani pozehnane, z kere: „Mojzisi, to jsem ja, Buh, Pan veskerenstva

i vrhni na zem hul svoji.“ A kdyz spatril ji hybati se, jako by byla hadem, obratil se zady v uteku a nevracel se. „Mojzisi,“ (volal hlas), „pribliz se a neboj se, neb zajiste jsi zde v bezpeci

Vloz ruku svou za nadra sva: vyjde ven bilou, vsak bez poruchy; a pak pritahni k sobe ruku svou, prost bazne. Toto pak bude dve dukazu od Pana tveho pro Faraona a prednim lidu jeho, neb oni veru lidem jsou pohorslivym.“

Rekl (Mojzis): „Pane muj, zabil jsem jednoho z nich i bojim se, ze zabiji mne

A bratr muj, Aron jest vyrecnejsi mne mluvou i posli jej se mnou na pomoc, a aby potvrdil mne v slovech mych, neb veru bojim se, ze lharem nazvou mne.“

Rekl (Buh): „Posilime rame tve bratrem tvym a dame vam obema moc a nevyrovnaji se vam ve znamenich nasich. Vy dva a ti, kdoz nasledovati vas budou, zvitezite.“

A kdyz prisel k nim Mojzis s nasimi znamenimi jasnymi, rekli: „Toto jest pouze kouzelnictvi vymyslene: a my nikdy neslyseli jsme o tom od otcu nasich predeslych.“

I rekl Mojzis: „Pan muj nejlepe vi o tom, kdo dostal (prave) vedeni od neho a o tom, kdo obdrzi prebyvani domu (vecneho): nebot zajiste dobre nepovede se nepravostnym.“

I rekl Farao k prednim lidu sveho: „Panove, nevim, ze byste meli Boha jineho, krome mne: tedy vypaliti dej mi, Hamane, cihly z hliny, abych vystavel si palac a tak mozna dostoupiti mohl k Bohu Mojzisovu, nebot dojista mam jej za prolhaneho.“

A pysne choval se on i vojska jeho v zemi, beze vseho prava a domnivali se, ze k nam nebudou navraceni

A zachvatili jsme jej i vojska jeho a vrhli jsme je v more: a hle, jake byl konec nepravostnych

A ucinili jsme je vudci, kteri zvou lidi k ohni pekelnemu, a v den zmrtvychvstani nebude jim pomozeno

A prokletim pronasledovali jsme je v zivote pozemskem a v den zmrtvychvstani v osklivosti budou

A dali jsme Mojzisovi Knihu pote, kdyz byli jsme zahladili pokoleni predesla jako viditelny priklad lidem a vedenim a milosrdenstvim, aby o tom premitali

A nebyl's na uboci zapadnim hory (Sinai), kdyz ustanovovali jsme Mojzisovi vec (jeho), aniz byl's jednim ze svedku toho

Avsak vzbudili jsme po nem pokoleni a dlouhe byly zivoty jejich: a nedlel's mezi lidem Madianskym, predcitaje jim znameni nase, avsak my poslali jsme jim posly sve

A nebyl's na uboci hory (Sinai), kdyz volali jsme tam (Mojzise), avsak z milosrdenstvi Pana tveho poslan jsi, abys varoval lid, jemuz nebyl prisel varovatel pred tebou, aby o tom mozna rozvazovali

a aby, kdyz postihlo by je nestesti za to, co pred tim konali, nerikali: „Pane nas, kdybys byl poslal nam proroka, zajiste byli bychom nasledovali znameni tva a byli bychom z vericich.“

A kdyz prisla jim pravda od nas, rekli: „(Neuverime), leda ze by dano mu bylo totez, co dano bylo i Mojzisovi.“ Coz vsak nezapreli toho, co dano bylo Mojzisovi pred tim? Rekli: „Jsou to dve dila kouzelniku, kteri si navzajem pomahali,“ a rekli: „Neverime v zadne z nich.“

Rci: „Predvedte teda knihu od Boha. jez byla by lepsim vedenim techto dvou, abych mohl nasledovati ji, jste-li pravdomluvnymi.“

A kdyz neodpovi k tve (vyzve), tehdy vez, ze nasleduji jen choutky sve: a kdo zbloudilejsim jest toho, jenz nasleduje choutku svou, aniz vedeni by mel od Boha? Nebot Buh zajiste nevede lid nepravostny

A prece dali jsme slovu (svemu) dojiti jich, aby o tom mozna rozvazovali

Ti, kterym dali jsme Knihu pred touto, veri v ni

A kdyz predcitana jim jest, rikaji: „Uverili jsme v ni, nebot jest to pravda od Pana naseho: my pak zajiste jiz pred ni byli jsme odevzdani do vule bozi.“

Tito obdrzi odmenu svou dvakrate za to, ze trpelive vyckavali a zapuzovali dobrym zle a z toho, cimz obdarili jsme je, rozdavali

A kdyz slysi nicemnost, vzdaluji se ji, rkouce: „Nam patri nase skutky a nam patri vase skutky: pokoj s vami: nam netreba jest nevedomcu!“

Tit zajiste nevedes, koho pral bys si, ale Buh vede, koho chce, a on nejlepe vi o tech, kdoz (spravne) vedeni jsou

A rikaji: „Budeme-li nasledovati (prave) vedeni s tebou, vyrvani budeme ze zeme sve.“ Coz neupevnili jsme se v obvodu posvatnem a bezpecnem, k nemuz plyne hojnost plodu vseho druhu vyzivou od nas? Vsak vetsina jich neni si toho vedoma

A kolik zahladili jsme mest, oplyvajicich zivobytim! A obydli jejich byla obyvana po nich pouze malym poctem lidi: a my stali jsme se dedici jejich

A Pan tvuj nezahladil mest onech, dokud nebyl poslal k nim proroka lidu jejich, jenz predcital jim znameni nase: a nezahladili jsme mest, leda ze lid jejich byl nepravostny

A vse, cozkoli dano bylo vam, jest (pouze docasnym) pozitkem zivota pozemskeho a lakadlem jeho: a to, co u Boha jest, bude daleko lepsim a stalejsim. Coz toho nepochopite

Zdaz pak ten, jemuz, slibili jsme slib krasny a jemuz dostane se ho, bude roven onomu, jemuz poprali jsme pozitku hmota pozemskeho, ale pak, v den zmrtvychvstani bude jednim z predvedenych k soudu

V den, kdy zavola na ne (Buh) a rekne: „Kde jsou oni spolecnici moji, ktere mnili jste (byti se mnou)?“

Reknou ti, nad nimiz po pravu vyrcen jest ortel: „Pane nas, tito jsou, kterez svedli jsme: a svedli jsme je stejne, jakoz i my svedeni jsme byli: prosti jsme viny vuci tobe, nebot oni neuctivali nas.“

I receno bude onem: „Volejte nyni ke spolecnikum svym“ — a volati budou k nim, vsak nebudou vyslyseni jimi. A kdyz spatri trest svuj, prati si budou, aby byli nasledovali vedeni (prave)

V den onen zavola na ne (Buh) a rekne: „Co odpovedeli jste poslum mym?“

A jako oslepli, nebudou s to, dati zprav v onen den, aniz navzajem se (na to) doptavati

Vsak pokud se tyce toho, jenz kajicne obratil se a uveril a konal dobre skutky, mozna, ze bude jednim z tech, jimz dobre povede se

A Pan tvuj tvori, cokoliv chce a dle vlastni volby, vsak oni nemaji vlastni volby: chvalen budiz Buh a daleko povysen nad to, co spolcuji s nim

A Pan tvuj vi, co skryvaji nitra jejich a co na venek priznavaji

Ont jest Buh, neni Boha, krome neho! Jemu prinalezi chvala ve svete tomto i budoucim: a jemu patri moc soudu a k nemu budete navraceni

Rci: „Co soudite? Kdyby ucinil Buh nad vami noc vecnou az do dne zmrtvychvstani, ktery buh, mimo Boha, mohl by dati vam svetlo? Coz nedate tomu sluchu?“

Rci: „Co soudite? Kdyby ucinil Buh nad vami den vecny az do dne zmrtvychvstani, ktery buh, krome Boha, mohl by dati vam noc, abyste mohli odpocivati v ni? Coz neprohlednete?“

A z milosrdenstvi sveho ucinil vam noc a den: abyste odpocivati mohli v noci, a abyste hledali si podilu z dobrodini jeho ve dne, a abyste mu byli vdecni

A v den onen zavola na ne (Buh) a rekne jim: „Kde jsou oni spolecnici moji, ktere mnili jste (byti se mnou)?“

A predvedeme z kazdeho naroda svedka a rekneme: „predvedte dukaz svuj.“ Tehdy pak zvedi, ze jedine Buh ma pravdu a ztrati se jim z dohledu to, co si byli vymyslili

Zajiste pak Qarun byl jednim z lidu Mojzisova, vsak svevolne jednal s nimi; dali jsme mu tolik pokladu, ze klice k nim byly by zatizily cely sbor muzu silnych. Tehdy pak rekl mu lid jeho: „Neholedbej se presprilis, nebot Buh nemiluje tech, kdoz holedbaji se

ale hledej pomoci toho, co dal ti Buh, obydli zivota budouciho a neopomijej ulohy, jez pripadla ti na svete: a bud dobrocinnym, jakoz Buh byl dobrocinnym vuci tobe, a nehledej konani spatnosti v zemi, nebot Buh zajiste nemiluje tech, kdoz spatnosti konaji.“

Rekl: „Bylo mi to dano jedine nasledkem vedeni, jez ve mne jest.“ Coz nevedel, ze Buh byl zahladil pred nim pokoleni, ktera byla mocnejsi jej silou a vetsiho bohatstvi? Vsak nebudou tazani na provineni sva provinilci

I vychazel mezi lid svuj ve svem prepychu: a rikali ti, kteri zadali si zivota pozemskeho: „Kez bychom meli to, co dano bylo Qarunovi, on zajiste jest stastlivcem velkym.“

Vsak ti, jimz dano bylo vedeni, rikali: „Beda vam! Odmena Boha lepsi jest pro toho, jenz uveril a konal dobre skutky: a nikomu nedostane se ji, vyjma tech, kdoz trpelive vyckavaji.“

I rozpoltili jsme zemi pod nim a domem jeho a nemel druziny, jez pomohla by mu proti Bohu a nebyl z tech, jimi pomoci dostalo by se

A zrana ti, kteri prali si byti na jeho miste den pred tim, rikali: „Aj, dojista Buh v hojnosti dava z daru svych, komu chce ze sluzebniku svych, aneb odmeruje je. Kdyby Buh nebyl popral nam milosti sve, byla by se zeme rozpoltila pod nami. Aj, dojista dobre nevede se nevericim

Takove jest prebyvani zivota budouciho; dame je tem, kteri nezadaji si povyseni na zemi, aniz konani spatnosti: a dobry bude konec bohabojnych

Kdokoliv prinese s sebou dobry skutek, lepsi dostane se mu odmeny nad zasluhu jeho: a kdo prinese s sebou zly skutek, veziz, ze nebudou odmeneni ti, kdoz konali zle skutky, leda dle toho, co cinili

Zajiste pak ten, jenz povinne ulozil ti Cteni, navrati te do mista navratu.“ Rci: „Pan muj nejlepe vi o tom, kdo prinesl (dobre) vedeni a kdo jest v bludu zjevnem.“

Tys pak nikdy nedoufal, ze dana ti bude tato Kniha, leda jako milosrdenstvi od Pana tveho: procez nebud podporou nevericim

aniz dovol, aby te odvratili od znameni bozich pote, kdyz seslana ti byla: a volej lidi k Panu svemu a nebud jednim z mnohobozcu

a nevolej k jinemu bohu vedle Boha: nenit Boha. krome neho: vsechno zahyne, vyjma zar tvare jeho. Jemu pak prinalezi moc soudu a k nemu budete navraceni