Czech - Chapter 12

Alif. Lam. Ra. Tato jsou znameni Knihy zjevne

seslali jsme tento Koran v mluve arabske, abyste jej pochopili

Vypraveti budeme ti jedno z nejkrasnejsich vypraveni, ktera vnukli jsme ti v tomto Koranu, ac pred tim byl's jednim z neznalych

Kdyz rekl JOSEF k otci svemu: „Otce muj, zajiste videl jsem jedenacte hvezd a slunce a mesic, mne klanicich se.“

Rekl otec: „Synacku muj, nevypravej o videni svem bratrim svym, nebot jinak ukladem o tebe ukladati budou: zajistet Satan jest cloveku nepritelem zjevnym

A takovymto zpusobem vyvoli te Pan tvuj a nauci te vykladu udalosti a dovrsi milosrdenstvi sve na tobe a na rodu Jakubove, jakoz kdysi dovrsil je na obou predcich tvych, Abrahamu a Isakovi: zajiste Pan tvuj vsevedouci jest a moudry.“

V pripade pak Josefa a bratri jeho znameni byla tazatelum

kdyz rekli (bratri jeho): „Zajiste Josef a bratr jeho milejsi jsou otci nasemu nas, ac jedna jsme tlupa: dojista otec nas jest v bludu zjevnem

Zabte Josefa, aneb zazente jej do nejake zeme a zustane pouze pro vas tvar otce vaseho: pote pak povedete zivot lidi spravedlivych

Rekl jeden z nich: „Nezabijejte Josefa, nybrz uvrcte jej do hlubin studna: vysvobodi jej z ni nejaci pocestni, tak-li ucinite.“

Rekli: „Otce nas, proc nesveris nam Josefa, ac jiste uprimne to s nim myslime

Posli jej zitra rano s nami, at popase si stada a pohraje si: my bedlive budeme jej streziti.“

Rekl Jakub: „Zajiste zarmouti mne, odvedete-li mi jej a bojim se, ze sezere jej vlk, kdyz pozor nan nedate.“

Rekli: „Kdyby sezrati mel jej vlk, kdyz jedna jsme tlupa, tu necht zahube propadneme!“

A kdyz odvedli jej, usnesli se vespolek, ze uvrhnou jej do hlubin studnice; tehdy vnukli jsme mu: „Zajiste jednou povis jim o tomto skutku jejich a oni nebudou vedeti, oc jde.“

I prisli s vecerem k otci svemu placky

rkouce: „Otce nas, vzdalili jsme se ponekud, bezice o zavod, a ponechali jsme Josefa u satstva naseho: i sezral jej vlk. Vsak ty neuveris nam i kdybychom pravdu mluvili.“

Na to prinesli kosili Josefovu, potrisnenou falesnou krvi. Rekl Jakub: „Nikoliv, sami jste tuto vec navlekli, vsak trpelivost krasna jest a k Bohu nutno uteci se (o utechu), abych snesti mohl zpravu vasi.“

A prisli pocestni a poslali cerpace vody ke studnici: a kdyz spustili okov svuj dolu, zvolali: „Jake stesti! Ve studnici jest mladec!“ A vzali jej do zajeti, jakozto zbozi: a Buh vedel o tom, co cinili

A prodali jej za cenu nepatrnou, za nekolik penizu spoctenych, chtejice se ho zbaviti

A rekl onen, jenz koupil jej, jisty Egyptan, k manzelce sve: „Zachazej s nim ctne a pohostinne: muze nam byti prospesnym, anebo muzeme prijmouti jej za syna.“ Takovymto zpusobem usadili jsme Josefa v zemi a naucili jsme jej vykladu udalosti: Buh viteznym jest ve vyplneni ucelu svych, vsak vetsina lidi neni si toho vedoma

A kdyz dospel veku sily sve, obdarili jsme jej soudnosti a vedenim: takovymto zpusobem odmenujeme ty, kdoz dobre cini

A pocitila vasen k nemu pani domu, v nemz nalezal se. I zavrela (vsechny) dvere a rekla: „Pojd sem.“ Rekl: „Uchovejz Buh: zajiste Pan muj poskytl mi nejkrasnejsi prebyvani a nedobre vede se nepravostnym.“

Vsak ona mocne po nem touzila a i on sam byl by podlehl touze, kdyby nebylo byvalo dukazu od Pana jeho. Takovym zpusobem odvratili jsme od neho nepravost a smilstvo, jezto byl ze sluzebniku nasich uprimnych

Oba vrhli se o zavod ke dverim a roztrhla kosili jeho ze zadu: u dveri pak setkali se s panem jejim. Rekla: „Co odmenou ma byti tomu, jenz chtel prohresiti se na tve rodine, leda uvezneni, aneb trest bolestny?“

Rekl Josef: „Ona vasni svou mne svadela.“ A dosvedcoval svedek z rodiny jeji: „Je-li kosile roztrzena zpredu, mluvila pravdu ona a on jest lharem

vsak je-li kosile jeho roztrzena ze zadu, lhala ona a on jest pravdomluvnym.“

A kdyz videl (manzel), ze kosile Josefova roztrzena jest ze zadu, rekl: „Toto zajiste jest jedna ze lsti vasich, nebot lest vase zajiste jest velka

Josefe, nedbej na to pranic a ty, (zeno), pros za odpusteni viny sve, nebot byla's jednou z hresicich.“

A rokovaly zeny v meste: „Zena knizete svadi z vasne mladce sveho, nebot rozplamenil ji laskou silenou: my zajiste shledavame, ze jest v poblouzeni zjevnem.“

Kdyz pak doslechla se o lstivych klepech jejich, poslala pro ne a schystala jim hostinu: davsi pak kazde z nich nuz, zvolala: „Ukaz se jim, (Josefe.)“ A kdyz spatrily jej, byly jim nadseny tak, ze porezaly si ruce a zvolaly: „Buh uchovej! To neni clovek: tot sam andel jest uslechtily!“

I rekla jim: „Toto jest mladec, pro ktereho hanily jste mne: jej svadela jsem z vasne sve, vsak vzeprel se: a neucini-li, co porucim mu, jistotne uveznen bude a uvrzen mezi zbedovane.“

Rekl (Josef): „Pane muj, milejsi jest mi vezeni nez to, k cemu mne vyzyvaji, vsak neodvratis-li ode mne lest jejich, premuze mne mladi me a budu jednim z nerozumnych.“

A vyslysel jej Pan jeho a odvratil od neho lest jejich, nebot on zajiste vse slysi a vi

Pote vsak uznali, ac videli znameni (neviny jeho), ze uvezni jej na nejaky cas

A spolu s nim vesli do vezeni dva mladici. Rekl jeden z nich: „V pravde zdalo se mi (ve snu), ze tlacil jsem vino (z hroznu).“ A rekl druhy: „Mne pak zdalo se, ze nesl jsem na hlave sve chleb a ptaci pojidali z neho. Oznam nam vyklad toho, nebot vidime, zes jednim z dobre cinicich.“

Rekl (Josef): „Drive nez prinesen bude vam pokrm, z nehoz by pojedli jste, oznamim vam vyklad snu vasich pred tim, nez naplni se. Toto jest, co mezi jinym naucil mne Pan muj, nebot opustil jsem viru lidu nevericiho v Boha a lidu, jenz zivot posmrtny popiral

A nasledoval jsem viru otcu svych, Abrahama, Isaka a Jakuba. Neni (ve vire nasi), abychom spolcovali co s Bohem: totot milost jest od Boha nam a (vsem) lidem vsak vetsina lidi neni za to vdecna

O soudruhove moji dva ve vezeni: zdaz pani rozlicni lepsi jsou, anebo Buh jediny, vsemocny

Co vy uctivate vedle neho jsou jen jmena, ktera jste dali vy a otcove vasi; Buh pak neseslal vam ohledne jmen tech nijake moci. Vsak rozsouzeni prinalezi jedine Bohu: on prikazal, abyste uctivali pouze jeho. Toto jest vira prava, vsak vetsina lidi neni si toho vedoma

O soudruhove moji dva ve vezeni: pokud se tyce jednoho z vas, nalije panu svemu (do cise, vina a pokud se tyce druheho, ukrizovan bude a ptaci klovati budou hlavu jeho. (Neodvolatelne) usouzena jest vec, na kterou vy dva tazete se.“

A rekl (Josef) k tomu, o nemz myslil, ze zachranen bude z nich dvou: „Zmin se o mne panu svemu.“ Vsak Satan zpusobil ze tento zapomnel zminiti se panu svemu (o Josefovi), i zustal ve vezeni po nekolik let

Az (jednoho dne) rekl kral: „Zajiste videl jsem (ve snu) jak sedm krav tucnych sezrano bylo sedmi kravami hubenymi a sedm klasu zelenych a sedm zvadlych. Vy, predni muzove zeme, vylozte mi videni me, jste-li s vykladem videni obeznameni.“

Rekli: „Spletene sny to jsou a my ve vykladu snu se nevyzname.“

Tehdy rekl onen jenz zachranil se z obou veznu, a rozpomnel se po letech: „Ja povim vam vyklad toho, tedy poslete mne.“

„Josefe, muzi pravdomluvny, vyloz nam, co znaci sedm krav tucnych, sezranych sedmi hubenymi, a sedm klasu zelenych a sedm zvadlych, abych mohl vratiti se k lidu a aby mohli o tom byti zpraveni.“

Rekl (Josef): „Siti budete po sedm let dle obyceje sveho: obili pak, jez sklidite, ponechavejte v klasu, vyjma onoho malo, z nehoz jisti budete

Pote prijde v zapeti sedm let trapnych, jez ztravi vse, co nashromazdili jste pro ne predem, vyjma onoho mala, jez peclive jste uschovali

Na to prijde v zapeti rok, v nemz lid bude miti mnoho destu a v nem tlaciti budete (hrozny).“

I rekl kral: „Privedte jej ke mne.“ Vsak kdyz prisel posel k Josefovi, rekl tento: „Vrat se k panu svemu a otaz se jej, jake zamysly mely zeny, jez porezaly si ruce: zajiste Pan muj dobre zna lecky jejich.“

Tehdy rekl (kral k zenam): „Jak bylo to s vasim premlouvanim, kdyz svadely jste Josefa vasni svou?“ Rekly: „Uchovejz Buh, ze bychom vedely o nem co zleho!“ A rekla zena knizete: „Nyni vysla pravda najevo: ja sama svadela jsem jej vasni svou a on zajiste byl, pravdomluvny.“

Rekl (Josef): „Z tohoto vseho necht pozna (pan muj), ze nezradil jsem jej v nepritomnosti jeho a ze Buh nevede k dobremu konci lest proradnych

Vsak neprohlasuji se prostym viny, nebot prirozenost cloveka nabada ke zlemu, vyjma toho, k cemu byl milostiv Pan muj: nebot zajiste Pan muj velky jest v odpousteni, slitovny.“

I rekl kral: „Privedte jej ke mne: vyminuji si jej zvlaste pro sebe.“ A kdyz byl pohovoril si s nim, rekl: „ode dneska budes u nas, poveren moci a duverou.“

Rekl (Josef): „Ucin mne vrchnim nad sypkami v zemi: jat zajiste budu strazcem rozsafnym.“

Takovymto zpusobem usadili jsme Josefa v zemi, aby pobyvati mohl v ni, kdekoli chtel by: podelujeme milosrdenstvim svym, koho chceme a nedame propadnouti odmene tech, kdoz dobre cini

Vsak odmena zivota budouciho lepsi jest tem, kdoz uverili a byli bohabojni

A prisli bratri Josefovi a byli mu predvedeni: on poznal je, vsak oni nepoznavali ho

A kdyz je byl zasobil zasobami jejich, rekl: „Privedte mi bratra sveho, jenz zustal s otcem vasim. Nevidite-liz, jak dobrou vam davam miru a ze nejlepsim jsem z hostitelu

Vsak neprivedete-li mi jej, nebude vam miry u mne, aniz smite se mi pribliziti.“

Rekli: „Budeme zadati on otce jeho: zajiste tak ucinime.“

Rekl tehdy Josef k sluhum svym: „Polozte penize jejich do zavazadel jejich: aby zpozorovali je az navrati se k lidu svemu a snad prijdou sem zpet.“

A kdyz navratili se k otci svemu, rekli: „Otce nas, odeprena nam byla mira: procez posli s nami bratra naseho, aby namereno nam bylo (obili). My zajiste dobre strici ho budeme.“

Rekl: „Sveriti-li mam jej vam, jako kdysi sveril jsem vam bratra vaseho? Vsak Buh nejlepsim jest strazcem a nejslitovnejsich vsech slitovnych.“

A kdyz otevreli naklady sve nalezli penize sve vracene jim. Rekli: „Otce nas, cehoz vice zadati si muzeme? Totot jsou penize nase, jez vraceny nam byly: i nakoupime zasoby pro rodiny sve: strici budeme bratra sveho a rozmnozeny budou zasoby nase o naklad jednoho velblouda: naklad lehky.“

Rekl (Jakub): „Neposlu jej s vami, dokud nezaprisahnete se mi Bohem, ze jistotne privedete mi jej zpet, leda byste byli obklopeni (prekazkami).“ A kdyz dali mu slib svuj, rekl: „Buh jest toho, co rikame, porucnikem!“

A rekl pak: „Synove moji, nevstupujte do mesta jednou branou, nybrz vstupte don branami rozlicnymi: nicmene neprospeje vam rada ma proti usouzeni Boha pranic nebot rozsouzeni prinalezi jedine Bohu: nan spoleham a nan necht spolehaji ti, kdoz na neho spolehaji.“

A kdyz vesli do mesta jakz nakazal jim otec jejich, nezpomohlo jim to nijak proti predurceni Boha: jen (vyplneno tim bylo) prani v dusi Jakubove, jez ulozil jim. Ont pak obdaren byl vedenim, jemuz jsme jej byli naucili: vsak vetsina lidi nema vedeni (takoveho)

A kdyz predstoupili pred Josefa, vzal tento k sobe bratra sveho, rka: „Jat zajiste jsem bratrem tvym: vsak ty nermut se pro to, co oni se mnou ucinili.“

A kdyz zasobil je zasobami jejich, vlozil cisi svou do nakladu bratra sveho. Na to zavolal vyvolavac za nimi: „Hola, pocestni! V pravde zlodeji jste!“

Rekli, obrativse se k nim: „Co pohresujete?“

Rekli: „Pohresujeme cisi kralovu. Kdokoli prinese ji, dostane naklad velblouda odmenou: jat zajiste za to rucim!“

Rekli: „Pri Bohu! Vite prec, ze neprisli jsme, abychom spatnosti pachali v zemi: zajiste nejsme zlodeji.“

Rekli (Egyptane): „Jaka ma byti odplata toho, jenz ukradl cisi, jste-li lhari?“

Rekli: „Odplatou toho, v jehoz nakladu nalezena bude (cise), bude vydani jej sameho vam: takovym zpusobem odmenujeme nepravostne.“

A pocal (Josef) prohledavati pytle jejich drive, nez pocal s pytlem bratrovym: a pak vytahl cisi z pytle bratra sveho.Takovymto zpusobem vnukli jsme lest Josefovi, nebot nemohl zadrzeti bratra sveho dle zakona kralova, leda ze Buh by tomu byl chtel. Stavime na ruzne stupne moudrosti, koho chceme: a nade vsemi, obdarenymi vedenim, jest vzdy jeden, jenz vice vi

Tehdy rekli: „Kradl-li, vsak jiz bratr jeho kradl pred nim.“ Vsak Josef zadrzel tajemstvi sve v sobe a nezjevil je jim, rka (v duchu): „Vy v horsim jste postaveni a Buh nejlepe vi o tom, co vypravite.“

Rekli: „O knize mocny, bratr nas ma otce starickeho vekem: vezmi tedy jednoho z nas za neho : v pravde vidime, zes jednim z dobre cinicich.“

Rekl: „Uchovejz Buh, abych vzal nekoho jineho krome toho, u nejz nalezli jsme majetek svuj: v tom pripade, byli bychom z nepravostnych.“

A kdyz zoufali si ohledne (Benjamina), vzdalili se k porade. Rekl nejstarsi z nich: „Zdaz nevite, ze otec vas vzal od vas slib pred Bohem a jak pred tim nedostali jste slibu ohledne Josefa? Jat neodejdu ze zeme, dokud nedovoli mi otec muj, nebo Buh rozhodne o osudu mem: ont nejlepsim jest ze vsech soudcu

Navratte se k otci svemu a rcete: „Otce nas, zajiste syn tvuj kradl: a dosvedcili jsme jen to, co zvedeli jsme a nemohli jsme pred vecmi skrytymi ostrici se

Taz se sam v meste, v nemz jsme byli a karavany, s niz jsme prisli: shledas, ze jsme pravdomluvnymi!“

Rekl (Jakub): „Nikoliv, sami jste tuto vec navlekli, vsak trpelivost krasna jest: snad Buh da mi je zpet vsechny, nebot on vsevedouci jest a moudry.“

A odvratil se od nich a rekl: „Beda mi pro Josefa!“ A zbelely oci jeho ze zarmutku a zmlkl (bolem)

Rekli: „Pri Bohu, neprestanes vzpominati na Josefa, az premuze te zarmutek a utrapis se.“

Rekl: „Stezuji si v bolu a zarmutku svem jedine Bohu a vim od Boha, co vy nevite

Synove moji, jdete a vyzvidejte zpravy o Josefovi a bratru jeho a neztracejte nadeje v dobrotu bozi, nebot neztraci nadeji v dobrotu bozi, leda lid neverici.“

Kdyz Pak predstoupili pred (Josefa), rekli: „Mocny knize, protivenstvi postihlo nas a rodinu nasi; a malo prinesli jsme penez: i namer nam dobrou miru a ustrn se nad nami, nebot Buh zajiste odmenuje ty, kdoz ustrnuji se.“

Tehdy rekl: „Vite-liz pak, co ucinili jste s Josefem a bratrem jeho v nevedomosti sve?“

Rekli: „Zdaz ty sam jsi Josef?“ Rekl: „Ano, ja jsem Josef a toto jest bratr muj. Buh milostiv byl k nam, nebot kdo boji se jej a trpelive vyckava, veziz, ze Buh neda propadnout odmene, dobre cinicich.“

Rekli: „Pri Bohu, Buh zajiste vyvolil te nad nas a my byli jsme hrisni.“

Rekl: „Nebudu vam niceho vycitati dnes: Buh odpusti vam, nebot on nejslitovnejsim jest ze vsech slitovnych

Vezmete tuto kosili mou a hodte ji na tvar otce meho i prohledne: a privedte ke mne rodinu vasi veskerou.“

A kdyz vysla karavana, rekl otec jejich: „V pravde poznavam vuni Josefa: myslite treba, ze blouznim?“

Rekli mu: „Pri Bohu, jsi opet ve svem omylu davnem.“

Kdyz pak prisel posel s radostnou novinou, hodil kosili na tvar jeho, i navracen jest mu zrak. Rekl tehdy: „Zdaz nerekl jsem vam, ze vim od Boha, co vy nevite?“

Rekli: „Otce nas, pros za nas, aby odpusteny nam byly viny nase nebot zajite byli jsme z hresicich.“

Rekl: „Budu prositi za odpusteni pro vas Pana sveho, nebot on zajiste velky jest v odpousteni, slitovny.“

A kdyz predstoupili pred Josefa, vzal tento rodice sve k sobe, rka: „Vejdete do Egypta, chce-li Buh, v bezpeci!“

Vzal pak rodice sve nahoru na stolec knizeci a padli na tvare sve, klanice se mu. I rekl: „Otce muj, toto jest vyklad videni meho kdysi: uskutecnil je Pan muj a milosti svou zahrnul mne, vysvobodiv mne z vezeni a priveda vas ke mne z pouste pote, kdyz Satan byl zpusobil ruznici mezi mnou a bratry mymi. Zajiste Pan muj laskav jest vuci komu chce: nebot on vsevedouci jest a moudry

Pane muj, obdaril's mne panstvim a naucil's mne vykladu udalosti: Stvoriteli nebes i zeme, tys ochrancem mym v zivote tomto i budoucim: dej zemriti mi oddanu do vule tve a zarad mne mezi spravedlive.“

Tento jest jeden z deju skrytych, jejz vnukame ti. Tys nebyl pritomen, kdyz usmyslili si vespolek cin svuj a provadeli lest svou

vsak vetsina lidi, i kdybys sebe vice toho si pral, neuveri

Ty pak nezadas od nich odmeny za toto (predrikavani), nebot jest pouze pripomenutim veskerenstvu

Kolik znameni na nebi jest a na zemi: jdou kolem nich a netecne vzdaluji se od nich

A vetsina jich neveri v Boha, aniz by jina s nim spolcovali (bozstva)

Jsou si snad jisti, ze neprijde na ne zaplava trestu boziho, aneb neprijde jim hodina (soudu) z nenadani, kdyz toho tusiti nebudou

Rci: „Toto jest stezka ma: volam vas k Bohu jasnym dukazem — ja a kdozkoli nasleduje mne: a chvala budiz Bohu, nepatrim k mnohobozcum!“

A neposlali jsme pred tebou jinych muzu, nez takove z obyvatel mest, kterym dali jsme vnuknuti: coz necestovali zemi, aby videli, jaky byl konec tech, kteri byli pred nimi? Ale pribytek v zivote budoucim lepsim bude pro ty, kdoz boji se Boha: coz nepochopite

Az kdyz na konec proroci ztratili veskerou nadeji a mnili, ze povazovani jsou za lhare, prisla jim pomoc nase: a zachranen byl, koho jsme chteli: vsak nebude odvracena pomsta nase od lidu provinileho

Zajiste v dejich jejich plno jest prikladu pro lidi premyslive: nejsou to vypraveni smyslena, ale potvrzeni toho, co jiz bylo zjeveno, a vysvetleni vseho, a vedeni a milosrdenstvi pro lid verici