Czech - Chapter 17 - Al-Isra

Chvalen budiz ten, jenz za NOCI PRENESL sluzebnika sveho z modlitebnice posvatne do modlitebnice nejvzdalenejsi, jejimuz okruzi pozehnali jsme, abychom ukazali mu znameni sva: ont zajiste vse slysi a obzira

A dali jsme Mojzisovi Knihu a ucinili jsme ji vedenim SYNUM ISRAELE, nakazavse jim: „Neberte si jineho zastance vedle mne

potomstvo tech, ktere na vodach nesli jsme s Noemem: ont zajiste sluzebnikem byl vdecnym!“

A usoudili jsme synum Israele v Knize: „Zajiste dvakrate nepravosti naplnite zemi a vzpychnete pychou velkou.“

A kdyz naplnila se lhuta prvni pohruzky, poslali jsme na vas sluzebniky sve, lid urputnosti velke; i prohledali nejvnitrnejsi cast obydli vasich: tim stala se hrozba skutkem

Pak opet dali jsme prijiti radu na vas, abyste premohli je; a rozhojnili jsme statky vase i deti: a ucinili jsme vas pocetnejsimi muzstvem

(Rekli jsme): „Konate-li dobro, konate je pro sebe samy a konate-li zlo, tedy proti sobe samym.“ A kdyz naplnila se lhuta druhe (pohruzky, vyslali jsme nepratele na vas), aby poskodili tvare vase a vnikli do modlitebnice, jakoz byli vnikli do ni po prve a aby znicili vse dobyte jimi znicenim uplnym

Snad Pan vas smiluje se nad vami: vsak zacnete-li znovu, zacneme i my znovu: a ucinili jsme peklo pro neverici vezenim

Zajiste pak tento Koran vede ke vsemu, coz nejprimejsim jest a radostnou zvest oznamuje vericim, kteri dobre konaji skutky, ze pripravena jest jim odmena velka

zajiste pak tem, kdoz neveri v zivot budouci, schystali jsme trest bolestny

Clovek modli se o zlo stejne jako o dobro, nebot clovek jest ukvapeny

Ucinili jsme noc a den dvema znamenimi: a zastinili jsme znameni noci a ucinili jsme znameni dne jasne viditelnym, abyste mohli ziskavati si milosti od Pana sveho a abyste znali pocet roku a scitani (jich): rozdelili jsme pak vsechny veci presnym rozdelenim

A kazdemu cloveku pripevnili jsme osud jeho na sij: a vytahneme kazdemu v den vzkriseni knihu, jiz shleda otevrenou

„Cti knihu svou! Sam postacis si dnes jako suctovatel proti sobe samemu!“

A kdozkoliv prijima (prave) vedeni, jen pro sebe sama tak cini: a kdozkoli v blud zachazi, jen proti sobe samemu tak cini. Niktera duse, nesouci vlastni brime, nebude obtezkana bremenem duse druhe a nikdy netrestali jsme, dokud nebyli jsme (predem) vyslali posla

A kdyz chteli jsme, zahladiti mesto, dali jsme narizeni sva obyvatelum jeho bohatsim zkazenym, (vsak neprestali nepravostmi plniti je): i potvrzeno bylo nad mestem odsouzeni a naprostym znicili jsme je znicenim

A kolik zahubili jsme pokoleni po Noemovi! A Pan tvuj dostacitelnym jest znatelem a pozorovatelem hrichu sluzebniku svych

Z tech, kdoz bazi po tomto rychle mizicim ziti, dame rychle, cozkoliv chceme, komukoliv chceme: vsak pote schystali jsme mu peklo, v nemz szihan bude, potupen, zavrzen

ale kdoz bazi po zivote budoucim a snazi se dosici ho snahou jej hodnou, a jest vericim — snazeni techto jest bohulibe

Obema, temto i onem, rozhojnime dary Pana tveho, nebot dary Pana tveho nikomu nebudou odmitnuty

pohled, jak dali jsme prednost jednem nad druhymi: vsak jistotne v zivote budoucim vetsi budou stupne a vetsi bude rozdil v prednosti

Nestav vedle Boha bohu jinych, abys neupadl v pohanu, opusteni

A prikazal Pan tvuj, abyste nectili (jineho boha), mimo neho a abyste laskave chovali se k rodicum, at jiz jeden z nich, ci oba dospeli stari v dome tvem. Nemluv k nim „Pfuj,“ aniz hubuj na ne, nybrz mluv k nim reci uctivou

a sklon pred nimi kridlo pokory z laskavost a rci: „Pane, bud milostiv jim, tak jako oni vychovali mne za malicka.“

Pan vas nejlepe vi o tom, co jest v nitrech vasich: jste-li spravedlivymi; ont pak zajiste k tem, kdoz kaji se, velky jest v odpousteni

A davej pribuznym svym, coz prinalezi jim, a taktez nuznym a pocestnym a nemarnotratni marnotratne

nebot marnotratni bratry jsou Satana a Satan byl vuci Panu svemu vzdorny

vsak odstranis-li se od nich, sam snaze se ziskati podilu z milosrdenstvi Pana sveho, jejz dosahnouti doufas, aspon rci jim slovo utesne

Neklad ruky sve privazane za krk, aniz otvirej ji dokoran, abys v hanu neupadl a bidu

Zajiste Pan tvuj bud otevrenou rukou poprava daru svych, komu chce, aneb odmeruje je, nebot on ohledne sluzebniku svych dobre jest zpraven a pozoruje je

A nezabijejte ditek svych ze strachu pred nedostatkem: obzivime je i vas: v pravde ubijeni jich jest hrichem velkym

A nepriblizujte se cizolozstvi, nebot smilstvem jest a spatnou cestou

A nezabijejte osoby, kterou Buh zapovedel vam zabijeti, vyjma po pravu: a kdozkoli zabil by nespravedlive, tu dali jsme blizkemu pribuznemu zabiteho moc (odvety): vsak necht nedopusti se vystrednosti v zabiti, jinak vinnik najde opet proti nemu pomocniky

A nedotykejte se jmeni sirotka, vyjma ve zpusobu nejlepsim, dokud nedosahne dospelosti: a dodrzujte zavazky sve, nebot za zavazek bude dluzno zodpovidat se

A dodrzujte spravne miru, kdyz merite a vazte vahou primou: toto jest lepe pro vas a nejlepsim rozhodnutim

A nevykracuj si pysne po zemi, nebot nelze ti rozpoltiti zemi, aniz dosici vrchu hor (svou) vyskou

vse to spatnosti jest u Pana tveho, jemu odpornou

Toto jest casti toho, coz vnuknul ti Pan tvuj z moudrosti: i nestav vedle Boha bohu jinych, abys nebyl vrzen v peklo, pohanen, zavrzen

Ci snad vybral si vas Buh za syny a vzal si z andelu zeny? Zajiste mluvite slova udivna

A rozmanitymi ucinili jsme napomenuti tohoto Koranu, aby premysleli o nich, vsak tim rozmnozeno jest pouze prchani jejich

Rci : „Kdyby byli vedle Boha bohove jini, jak dite, tehdy snazili by se nalezti zaminku proti panu trunu

vsak pri slave jeho, on daleko povysen jest nad to, co prircujete mu, povysenim velkym

Ve chvale jeho vyvysuji jej sedmera nebesa i zeme a cozkoliv na nich jest: a neni veci, jez nevyvysovala by jej ve chvale jeho; vsak vy nechapete slov chvaly jejich. Buh pak laskav jest a velky v odpusteni.“

Kdyz ctes Koran, stavime mezi tebou a temi, kdoz neveri v zivot posmrtny, zavoj rozestreny

a pokladame na srdce jejich clony, aby nechapali jej, a do usi jejich tihu vkladame: a kdyz jmenujes Pana sveho v Koranu jako Jedineho, obraceji se zady svymi v uteku

My nejlepe vime s jakym umyslem naslouchaji, kdyz naslouchaji ti, a kdyz septaji si a kdyz rikaji nepravostni: „V pravde nasledujete jen muze ocarovaneho.“

Pohled, jaka ohledne tebe cini podobenstvi! Vsak zbloudili, a nejsou s to, (aby nalezli) stezku

A rikaji: „Zdaz az budeme kosti a prach, budeme vzkriseni ve stvoreni novem?“

Rci: „Ano, i kdybyste byli kameni neb zelezo

anebo stvorenim z tech, (jichz vzkriseni) jeste nemoznejsim (pripada vam) v nitrech vasich.“ I reknou: „A kdo vrati nas k zivotu?“ Rci: „Onen, jenz stvoril vas prve.“ I potrasati budou nad tebou hlavami svymi, rkouce: „Kdy to bude?“ Rci: „Mozna, ze bude to v brzku

V den, kdy zavola vas Buh a odpovite mu volanim chvaly jeho a domnivati budete se, ze dleli jste v hrobe pouze malicko.“

A rci sluzebnikum mym, aby mluvili jen zpusobem nejlepsim, nebot Satan jinak rozbroje by zpusobil mezi nimi: zajiste pak Satan cloveku jest nepritelem zjevnym

Pan vas nejlepe vi vse ohledne vas: bude-li chtiti, slituje se nad vami, a bude-li chtiti, potresce vas a neposlali jsme te, abys nad nimi byl porucnikem

A Pan tvuj nejlepe vi, co na nebi jest a na zemi: a vyznamenali jsme nektere proroky nad druhe: a dali jsme Davidovi (knihu) zalmu

Rci: „Zavolejte na ty, ktere jste si vymyslili vedle Boha a shledate, ze nebudou moci zbaviti vas protivenstvi, aniz odvratiti je

Ti, ktere vzyvate, sami preji si, aby dostati se mohli k Panu svemu kazdy co mozna nejblize, a prosi o slitovani jeho a boji se trestu jeho: trest pak Pana tveho jest obavani hodny.“

A neni mesta, jez nezahubili bychom prede dnem vzkriseni, anebo nepotrestali bychom je trestem prisnym: totot v Knize psano jest (vecne)

A nic nebranilo nam, abychom poslali te se znamenimi, leda to, ze lzivymi nazyvali je narodove predesli. Neb dali jsme (kmeni) Tsemud velbloudici jasne viditelnou a nepravost spachali na ni: i neposilame proroku se znamenimi, leda pro postraseni

A (pomni), kdyz rekli jsme ti: „Zajiste Buh obklopuje lidstvo se vsech stran“: a ucinili jsme videni, ktere jsme ti ukazali, pouze jako pricinu rozkolu mezi lidmi a taktez i strom proklaty v Koranu: a strasime je; vsak tim rozmnozeno jest v nich jen bloudeni velke

A kdyz rekli jsme andelum: „Padnete na tvare sve pred Adamem,“ a ucinili tak, vyjma Iblise, jenz rekl: „Zdaz padnu na tvar svou pred nejakym, jejz stvoril jsi z hliny?“

Rekl (dale): „Vidis onoho, jejz poctil jsi vyse mne? V pravde, poshovis-li mi do dne zmrtvychvstani, vyhladim potomstvo jeho vyjma nekolika malo.“

Rekl Buh: „Odejdi: a kdoz nasledovati te bude z nich, zajiste peklo bude odmenou jejich, odmenou hojnou

Vab tedy, koho budes moci z nich, hlasem svym: utoc na ne jizdou svou i pechotou svou, bud spolecnikem jejich v bohatstvi a detech jejich a cin jim sliby: Satan pak, slibuje jim pouze preludy

Vsak nad sluzebniky mymi nebudes miti moci: a Buh postacitelnym jest jim ochrancem.“

Pan vas jest to, jenz dava plouti lodem vasim na mori, abyste hledati mohli podilu z milosti jeho: ont zajiste k vam jest slitovny

Kdyz nestesti zastihne vas na mori, ztrati se vam ti, ktere vzyvate: pouze On slysi vas: vsak kdyz zachrani vas a privede na sous, odvratite se od neho, zajiste clovek jest vzdorny

Zdaz bezpecni se citite pred tim, ze nerozpolti pod vami strany souse anebo neposle na vas smrst pisecnou? Pak jiste nenaleznete ochrance

Aneb bezpecni se citite pred tim, ze nevrhne vas do more opet a neposle na vas vitr bourny a nepotopi vas za vzdornost vasi? Pak zajiste nenaleznete proti nam pomocnika

Milosti zahrnuli jsme prece lidstvo: nosili jsme je po sousi i po mori a vyzivou dali jim dobre veci a vyznamenali jsme je nad mnohymi ze stvoreni nasich vyznamenanim velkym

Jednoho dne svolame vsechno lidstvo s vudci jeho: a komuzkoli dana byla kniha jeho do pravice jeho, tito cisti budou z knihy sve a nikdo nebude zkracen ani o to, co vlakenko obnasi

A kdozkoli byl v tomto zivote slepym, bude slepym i v zivote budoucim a jeste dale zbloudi od stezky (prave)

A malem by te byli zvabili, abys odchylil se od toho, co vnuknuli jsme ti a abys vymyslil cos jineho na nas ucet: a pak jiste byli by si te vzali za pritele

A kdybychom nebyli byvali te utvrdili ve stanovisku tvem, byl bys malem jiz prichylil se k nim neco malo

Tehdy byli bychom dali ti okusiti utrap zivota i utrap smrti a nebyl bys pak nasel proti nam pomocnika

A malem by te byli prinutili k vyjiti ze zeme, aby tak vyhnali te z ni: vsak po tvem odchodu nebyli by sami v ni zustali, leda malicko

Stejne tak dalo se s proroky, jez poslali jsme pred tebou a nenaleznes ve zvyklostech nasich odchylky

Zachovavej modlitbu pri zapadani slunce az do ztemneni nocniho: a (taktez) cteni jitrni, nebot cteni jitrni svedky sve ma

a bdi v nem za noci, nadbytecnou horlivosti ve svuj prospech: snad povznese te Pan tvuj za to na stupen vzneseny

A rci: „Pane muj, dej vstoupiti mi vstoupenim cestnym a dej vyjiti mi vyjitim cestnym a vzbud pro mne od sebe moc pomocnou.“

A rci: „Prisla pravda a zmizel klam: zajiste klam jest veci mizivou.“

A sesilame z Koranu, cozkoliv lekem jest a milosrdenstvim vericim, vsak nepravostnym prispeje pouze k vetsi zahube

A kdyz milosti poprejeme cloveku, odvraci se a poodchazi stranou: vsak kdyz zlo dotkne se jej, jest zoufaly

Rci: „Kazdy jedna podle zpusobu sveho a Pan vas nejlepe vi, kdo na nejlepsi naleza se stezce.“

A dotazovati se budou te ohledne ducha. Rci: „Duch prichazi z rozkazu boziho: a nebylo dano vam z vedeni, vyjma malicko.“

A kdybychom chteli, mohli bychom jistotne dat zmizeti tomu, co vnukli jsme ti: a pak nenasel bys, kdo v te veci byl by tobe proti nam ochrancem

leda z milosrdenstvi od Pana tveho: nebot milost jeho vuci tobe zajiste jest velka

Rci: „Kdyby shromazdili se lide a Dzinnove s umyslem vytvoriti cos rovneho tomuto Koranu, nevytvorili by mu rovneho, i kdyby navzajem si byli pomocniky

A predvedli jsme v tomto Koranu lidem rozmanitost ze vsech podobenstvi, vsak odmitla vetsina lidi vse, vyjma neviry

A rekli : „Neuverime ti, dokud nedas vytrysknouti nam ze zeme prameni

aneb dokud nebudes miti zahradu datlovniku a revy vinne a nedas vyvirati rekam ve stredu jejim vyviranim

aneb nedas spadnouti na nas nebesa, jak tvrdil's, po kusech, aneb nepredvedes Boha a andely co rucitele

aneb nebudes miti dum pozlaceny, aneb nevystoupis na nebesa: a neuverime ve vystoupeni tve, dokud nesesles nam dolu knihu, jiz cisti bychom mohli.“ Rci: „Chvalen budiz Pan muj! Zdaz jineho coz jsem, nez clovekem, poslem?“

A co zabranuje lidem, aby verili, kdyz prislo jim (dobre) vedeni, leda to, ze rikaji: „Zdaz poslal Buh cloveka co posla?“

Rci: „Kdyby zili na zemi andele a chodili po ni v poklidu, jiste bychom byli seslali jim s nebe andela co posla.“

Rci: „Buh postacitelnym jest svedkem mezi mnou a vami, nebot on zajiste dobre zpraven jest o sluzebnicich svych a pozoruje je.“

A koho Buh povede, ten (dobre) bude veden a koho zavede v blud, tomu nenaleznes ochrance, mimo neho: a shromazdime je v den zmrtvychvstani, padsi na tvare sve, slepe a neme a hluche: obydlim jejich bude peklo a pokazde kdyz zhasne, zvetsime pro ne vzplani jeho

Toto bude odmena jejich za to, ze neuverili ve znameni nase a rikali: „Zdaz az budeme kosti a prach, budeme vzkriseni ve stvoreni novem?“

Coz nevidi, ze Buh, jenz stvoril nebe i zemi, muze tez stvoriti jim podobne? A predurcil jim lhutu — o niz neni pochyby, vsak nepravostni zamitaji vse, vyjma neviry

Rci: „Kdybyste meli vladu nad pokladnicemi milosrdenstvi Pana meho, tehdy pevne drzeli byste je ze strachu, abyste jich nevypotrebovali: nebot clovek jest chamtivy.“

A kdysi dali jsme Mojzisovi devatero znameni jasnych: i taz se synu Israele ohledne toho, kdyz prisel k nim a kdyz rekl mu Farao: „Zajiste mnim, Mojzisi, zes ocarovan.“

Rekl (Mojzis) : „Vsak vis ze neseslal tato znameni nikdo jiny, nez Pan nebes a zeme, co znameni viditelna: zajiste pak mnim, Faraone, zes zahube propadly.“

I chtel vypuditi je ze zeme a utopili jsme jej a kdozkoliv s nim byl, vsechny

A rekli jsme pote synum Israele: „Prebyvejte v zemi a kdyz prijde doba slibu zivota budouciho, shromazdime vas veskere.“

A v pravde seslali jsme jej (Koran) a v pravde sestoupil a poslali jsme te pouze jako vestitele a varovatele

A Koran ten rozdelili jsme (na casti), abys cisti jej mohl lidu pozvolna: a seslali jsme jej seslanim pozvolnym

Rci: „Verite-li v nej, ci neverite, ti, kterym dano bylo vedeni pred tim, padaji na tvare sve uctou, kdyz cten jest jim

a pravi: ,Chvalen budiz Pan nas! Neb slib Pana naseho se splnuje.‘ “

A padaji na tvare sve placice a roznmozena jest pokora jejich

Rci: „Vzyvejte Boha anebo vzyvejte Milosrdneho: pod kterymkoli z techto jmen byste jej vzyvali, vezte, ze Bohu prinalezeji jmena nejlepsi.“ A nebudiz prilis hlasitym v modlitbe sve, aniz prilis skrytym, nybrz nasleduj mezi temito stezku stredni

a rci: „Chvala Bohu, jenz neucinil sobe syna, aniz ma podilnika v panstvi svem, a jenz nemel (nikdy) ochrance pred ponizenim.“ A vyvysuj Boha vyvysovanim